Alpy – Mont Blanc 1998

FOTOGALERIE

98verte
Aigle Verte z Chamonix.

Již v létě 1997, když jsem byl s kamarádem na dovolené na Šumavě, jsme přemýšleli o výstupu na nejvyšší horu Evropy – Mont Blanc. Na jaře 1998 jsme se rozhodli, že se pokusíme sehnat pár lidí a vyrazíme na Mont Blanc tento rok. Nejprve jsme chtěli jet osobákem, ale bohužel jsme nikoho nesehnali, kdo by s námi jel. Byli jsme pouze dva a to by bylo dost drahé.

Začali jsme shánět cestovní kancelář, která pořádá zájezdy do těchto končin. Z inzerátů v novinách jsme zjistili pár telefonních čísel a začali obvolávat cestovky. Čistě náhodou jsme na informacích dostali kontakt na CK FOLLOW ME z Liberce, která organizovala na červenec zájezd na Mont Blanc. Ihned jsme se vydali do Liberce, abychom získali podrobnější informace. Dozvěděli jsme se, že spíše než o komerční zájezd jde o rodinnou atmosféru, protože se jede Volkswagenem Transit v osmi lidech.

S podmínkami jsme okamžitě souhlasili a mohli jsme se těšit.

Základní informace:

Členové: Zdeněk Bouda, František Ulrich (oba z Hutě), Miloslav Hercik – řidič, Petra Vajcová, Karolína Šimonová, Michala Loudová (všichni Liberec), Milan ?, Jan ? (oba Turnov)
Odjezd: 17. 7. 1998
Příjezd: 26. 7. 1998
Vozidlo: Volkswagen Transit
Náklady: cca 5200 Kč/osobu

Pátek – 17. července 1998
Den odjezdu. V 16 h jsme odjížděli z libereckého autobusového nádraží. Trasa: Liberec, Praha, Plzeň, Rozvadov, Mnichov, Lindau. Před Lindau jsme zastavili u benzinové pumpy, protože si chtěl Míla odpočinout. Po chvíli spánku na okno našeho automobilu zaťukal policista. Museli jsme mu dát papíry od auta. Asi dvě hodiny zjišťoval nějaká data z dokladů a pak jsme konečně mohli pokračovat v jízdě dál.

98mb
Mont Blanc z Chamonix.

Sobota – 18. července 1998
Ráno jsme dorazili do turistického střediska Interlaken. Pokračovali jsme dále do Grindelwaldu. Zde nás přivítalo překrásné počasí a hlavně ohromující pohled na tři obry – Eiger (3970 m n. m.), Mönch (4099) a Jungfrau (4158).

Auto jsme nechali přímo ve městě a šli jsme na informace pro mapku. Chtěli jsme zde podniknout menší tůru. Rozhodli jsme se, že všichni vyrazíme na nedalekou vyhlídku First (2168).

Po chvíli se Milan s Honzou odtrhli. Celou cestu jsme se dívali na fantastickou severní stěnu Eigeru. Zanedlouho jsme šel s Fandou napřed a po dvou hodinách jsme došli na First. Odtud se nám otevřel překrásný pohled na Wetterhorn (3701). Asi po půl hodině marného čekání na ostatní členy výpravy jsme se rozhodli, že vyrazíme na Faulhorn (2681) – kopec viditelný z Firstu směrem na severozápad.

Sem jsme došli asi za hodinu a půl. Odtud jsme viděli až do vedlejšího údolí jezera Thunersee a Brienzersee. Po krátké pauze jsme začali sestupovat dolů do Grindelwaldu. Chvíli jsme běželi, chvíli šli. Po dvou hodinách jsme viděli první domy byli jsme ve městě. Když jsme došli k autu, už na nás všichni čekali a divili se , že jsme byli až na Faulhornu.

V 18 h jsme odjíždíme směrem Chamonix. Jedeme přes Martigny a Col de la Forclaz. Po 7 km za hranicemi před vesnicí Argentiére objevujeme odpočívadlo vhodné pro přenocování. Již zde jsou dvě auta a jejich osazenstvo spí. Je kolem 21.30 h a my začínáme rozbalovat spacáky a chladit pivo v horské bystřině. Za chvíli usínáme.

98zkouska_macek
Zkouška maček.

Neděle –19. července 1998
Ráno nás i sousedy v 8 h probouzí pořádková služba z Chamonix (nelíbí se jim, že jsme přenocovali na odpočívadle a ne v placeném kempu) a odjíždíme do Chamonix. Zde zjišťujeme v domě horských vůdců počasí na příští dny. Nejlepší možnost na výstup na Mont Blanc je ve středu. Do středy meteorologové hlásí špatnou viditelnost, vítr a možnosti bouřek. I přes tyto informace se Milan s Honzou rozhodují sbalit věci a vyrazit již nyní. Máme s nimi domluveno, že na nás počkají ve středu ráno na konečné stanici zubačky. Jejich plán je pěšky z Chamonix až na vrchol. Nepočítají s tramvají. Loučíme se s nimi a přemýšlíme, co budeme dělat do středy.

Rozhodujeme se pro prozkoumání oblasti kolem Chamonix a jeden den chceme vyzkoušet mačky a cepín na ledovci. Sluníčko svítí, je kolem 30°C. Rozdělujeme se na tři skupiny: Míša jde sama do města, holky s Mílou se vyvezou lanovkou na Aigulle du Midi a já s Fandou na protější stranu na La Flégere půjdeme pěšky.

Procházíme městem směrem na severovýchod, po chvíli domy končí a my pokračujeme po silnici. Uhýbáme doleva a jdeme kolem potoka již po značené turistické cestě. Po pár desítkách metrů se cesta strmě zvedá vzhůru a stoupáme v nesnesitelném horku lesem. Po hodině a půl se domlouváme, že na La Flégere nepůjdeme a na první křižovatce se dáme dolů do Chamonix. Po třiceti minutách konečně vidíme křižovatku a totálně propocení scházíme po cestě dolů.

Máme báječný pohled na druhou stranu přes údolí. Vidíme a samozřejmě i fotíme Petit Dru (3754), Aig. Verte (4122) aj. Cestu dolů se u jednoho potůčku zastavujeme a smáčíme si nohy – výborný odpočinek. Po hodině jsme ve městě a kupujeme pohledy. Odpoledne se scházíme všichni u auta a sdělujeme si naše zážitky. Odjíždíme do St.-Gervais Les Bains. Víme, že zde je někde zatopený písečný lom vhodný ke koupání. Za chvíli ho nalézáme a využíváme. Zde nakonec i přespíme.

Pondělí 20. července 1998
Ráno odjíždíme zpět do Chamonix a Míša si volí program opět sama. My s holkami a Mílou jedeme lanovkou na Planpraz (1995) a odtud jdeme na Le Brévent (2525) – vrcholek s vyhlídkou a restaurací, který je vidět z Chamonix. Z vrcholu je překrásný pohled na Mont Blanc, který je přímo naproti nám přes údolí Vallée de Chamonix. Počasí je opět báječné. Cestou dolů zastavujeme na svačinu na jedné skalní vyhlídce a z Planpraz opět jedeme dolů lanovkou. U auta se scházíme s Míšou a jedeme na odpočívadlo za Chamonix směrem k hranicím.

Kousek odtud je řeka L´Arve, ve které chladíme pití na večer. Večeříme, bavíme se, hrajeme karty a plánujeme program na další dny. Večer se protáhl a spát jdeme po půlnoci.

98krizek
Výstup na chatu Gouter. Křížek jedné z obětí Mont Blancu, nějaký Ulrich, naštěstí ne Fanda 🙂

Úterý 21. července 1998
Probouzíme se a snídáme. Po chvíli se objevuje již známá pořádková služba a opět nám dávají taktně najevo, že by jsme se měli sbalit. Navíc nám tu nechávají seznam ubytovacích zařízení v okolí.

Na dnešní den připadlo vyzkoušení maček a cepínu přímo v akci – na ledovci. Z Chamonix stoupáme na Rochers des Mottes (1606), kde jsme za dvě hodiny. Scházíme k ledovcové moreně ledovce Mer de Glace a nasazujeme mačky. Nad námi stojí pyramida Petit Dru (3754). Test vybavení dopadl celkem dobře, ale na mých mačkách budu muset provést kosmetické úpravy. U chaty Rochers des Mottes se občerstvujeme a za chvíli odtud sestupujeme zpět do Chamonix. Po krátké přestávce ve městě odjíždíme do St. Gervais Les Bains – Le Fayet k písečáku. Zde se koupeme, večeříme a připravujeme si věci na zítřejší výstup na Mont Blanc. Po sbalení všech věcí jdeme brzy spát, protože zítra nás čeká dlouhý a namáhavý den.

Středa 22. července 1998
Vstáváme v 6.30 h a hned po snídani nás Míla odváží do Le Fayet, odkud vyjíždí zubačka Tramway du Mont Blanc. Jedeme hned prvním vláčkem v 7.15 h a z městečka vyjíždíme do strmého kopce. Asi hodinu jedeme lesem, potom postupně stromy ubývají a již vidíme obrovský masiv Mont Blancu. Na zastávce La Hutte (1790) vidíme kluky – Honzu s Milanem. Říkají nám, že byli na vrcholu a schází dolů, takže nahoru jdeme bez nich. Před 9 h jsme na konečné stanici zubačky Le Nid d´Aigle (2372). Odtud již pokračujeme výhradně po svých.

Stoupáme vzhůru a po necelé hodině máme po levé ruce opuštěný dům Barague forestiere (2700). Zde již jdu s Fandou kus před holkami, na které počkáme na chatě Ref. De l´Aif. Du Gouter. V 10.30 h přecházíme zbytek ledovce kolem Ref. De Tete Rousse (3167) a kousek nad touto chatou nás čeká nepříjemné místo. Asi padesátimetrový traverz korytem, kterým padají kameny jeden za druhým. Nasazujeme přilby. Je zde fixní lano, ale toho nevyužíváme.

Po tomto úseku nás čeká strmé stoupání kamennou strání k Ref. De l´Aig. Du Gouter (3817). Několikrát během stoupání vidíme tuto chatu a zdá se nám tak blízko, ale jako by se nepřibližovala. Po hodině a pul v 12.40 h konečně dorážíme na chatu Gouter. Jsme dost vyčerpaní. V chatě odpočíváme a občerstvujeme se. Asi po třičtvrtěhodině sem doráží i holky. Spolu jdeme postavit stan nad chatu. Vyjdeme nad chatu a první co vidíme je velká cedule zákaz stanování a za ní asi osm stanů. Jsou zde již vybudovány pěkné záhraby, takže máme práci usnadněnou. Po postavení dvou našich stanů jdeme udělat jídlo a pití do chaty. Večer vypíjíme i láhev becherovky a jdeme spát ve 20.30 h. V noci fouká vítr, ale je jasno. Teplota je kolem –8°C. Fandu bolí hlava a nemůže spát stejně jako já. Nakonec spíme v mikrospánku asi od 23 h. Hlava bolí i holky a je to asi z té becherovky a nadmořské výšky. Už vím, že alkohol tak vysoko nepatří.

98stan
U našeho stanu nad chatou Gouter.

Čtvrtek 23. července 1998
Vstáváme již po 1 h ranní, abychom byli na vrcholu za svítání. Je jasná obloha, hvězdy září. Po nasazení maček a navázání se na lano, vyrážíme asi ve 2 h ráno na Dome de Gouter (4304). Cestou párkrát zastavujeme, protože Petra a Fanda mají problémy s mačkami. Po hodině a půl cesty Karolíně zhasla čelovka, takže svítí pouze Fandovi a Míše, protože já a Petra jsme si ji ani nebrali.

V 4.30 h přecházíme plochý vrchol Dome de Gouter (4304), stále je tma jak v pytli. Odtud mírně klesáme do sedla Col du Dome (4237)a opět stoupáme k Ref. Vallot (4362), kterou míjíme po levé ruce po páté hodině ranní. Za vrcholem Mont Blancu se již rozednívá. Přecházíme tři hřebínky a blížíme se k vrcholu.

Na nejvyšším bodě Evropy se ocitáme v 6.20 h středoevropského času přímo při východu slunce. Jsme tu pouze my a dva Švýcaři. Máme štěstí na výborné počasí – svítí slunce a mraků je minimum. Ohromující je pohled na stín, který vrhá Mont Blanc na západ. Děláme pár fotek. Je zde asi –15°C a fouká strašný vítr. Asi po čtvrthodině scházíme dolů. Cestou již potkáváme zástupy turistů, kteří chtějí také vylézt na nejvyšší bod Evropy. Vyhýbání se s nimi je občas dost nebezpečné, protože jak nalevo tak napravo je strmý sráz dolů.

98vrchol
Vrcholovka z Mont Blancu, 6:30 hodin ráno.

Nad Ref. Vallot se zastavujeme a fotíme okolí – hlavně fascinující jehlu Aig. Du Midi. Tady jsem ztratil svou neopatrností jednu rukavici. Karolína mi půjčuje náhradní pletenou rukavičku, ale v ní je ohromná zima. Zlepšuje se to až před Dome de Gouter, kde na nás již svítí sluníčko a je celkem teplo. Všichni už máme velkou žízeň a jsme mírně dehydrovaní. Z Dome de Gouter pokračujeme stále dolů až ke stanu, kam jsme dorazili v 8.50 h. Na hodinku jdeme do chaty zažehnat žízeň a hlad. Potom se vracíme do stanu a do 12 h spíme. Po sbalení všech věcí scházíme dolů. Pod chatou Ref. De l´Aig. Du Gouter scházíme skalnatým terénem mezi zástupy turistů. Někteří z nich jsou dost nebezpeční. Jeden mi málem vypíchl oko cepínem, který měl připevněn na batohu. Konečně docházíme k traverzu a později míjíme Ref. De Tete Rouse (3167). Ještě níže pozorujeme horské kozy. Kolem Barague forestiere jdeme již s Fandou napřed. U konečné stanice zubačky jsme v 16.30 h a čekáme na holky. V 17 h odjíždíme zubačkou do Le Fayet, kde jsme v 18 h vítání Mílou a kluky. Večer jdeme k písečáku a mírně oslavujeme úspěšný výstup. Jdeme brzy spát, protože jsme dost unaveni.

Pátek 24. července 1998 – neděle 26. července 1998
Ráno se rozhodujeme, že sbalíme věci a odjedeme domů. Písečák opouštíme v 10 h a jedeme s malými zastávkami až do Čech. V sobotu ráno ve 2 h dojíždíme na Malou Skálu, kde zrovna vrcholí Benátská noc. Já, Fanda a Petra zde vystupujeme. Věci si necháváme v hospodě Na Ostrůvku a jdeme na pivo. Spíme pod mostem. Sobotu trávíme v tomto restauračním zařízení s výborným vrchním Jirkou a spíme u festivalu. V neděli v 16 h Odjíždíme pokojně domů.

FOTOGALERIE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Pokud chceš zadat komentář vyplň tento filtr proti spamovým robotům Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.