Po úspěšném výletu na Mont Blanc v roce 1998 jsme měli na příští rok velký sen – pokusit se vylézt na Matterhorn (4478 m n. m.). Okolí této alpské legendy jsem navštívil již na začátku 90. let a velice mě okouzlila. S Fandou jsme kontaktovali holky z Liberce, se kterými jsme byli na Mont Blancu. S naším návrhem navštívit okolí Matterhornu souhlasily a domluvily i dopravu opět s Mílou. Bohužel se nepodařilo sehnat lidi na doplnění kapacity transitu. Tím se celá akce dost prodražila.
Oproti minulé dovolené, kdy jsme spali, kde nás napadlo, letos se nám podařilo sehnat relativně levné ubytování přímo v jednom zermattském penzionu.
Členové – Zdeněk Bouda, František Ulrich (oba z Hutě), Miloslav Hercik – řidič, Karolína Šimonová, Marie Šimonová, Petra Vajcová (všichni z Liberce).
Pátek 9. 7. 1999
Z libereckého autobusového nádraží jsme odjížděli v 17.30 h. Jeli jsme pouze v šesti lidech v autě pro devět osob, takže jsme měli dostatečný komfort. Po 8. h jsme se stavili před Plzní na pivku v jednom motelu na dálnici a pokračovali jsme v jízdě. V noci jsme projeli Německem a ráno jsme již brázdili švýcarské silnice.
Sobota 10. 7. 1999
Dopoledne jsme zastavili v průsmyku Furkapass (2436 m n. m.). Ve 12 h konečně dojíždíme do Täsche. Zde musíme nechat auto, protože do Zermattu, který je odtud vzdálen asi 5 km, auta nesmí. Je krásné slunečné počasí. Přemýšlíme, zda jet do Zermattu vláčkem, který stojí 6 SFR/osobu, nebo jestli by nebylo lepší najmout si taxi za 36 SFR pro všechny. Nakonec jsme všichni odsouhlasili taxik, který nás dovezl s velkou částí naší bagáže na začátek Zermattu. Odtud jsme jeli elektrickým vozidlem až k našemu penzionu ROSENBERG HAUS. S ubytováním jsme maximálně spokojeni. Máme pro sebe celé jedno patro, kde je kuchyň, hala, WC, koupelna, čtyři pokoje pro 1 až tři osoby a velký balkón, který nám nabízí pohled na Matterhorn. Ten ovšem vidíme pouze z poloviny, protože vršek je zahalen v mracích. Holky jsou spolu v pokoji pro tři, já s Fandou máme pokoj hned vedle nich a Míla si vybral pokoj naproti nám.
Po zabydlení se rozhodujeme, že se projdeme do Täsche pro zbytek věcí, které jsme nechali v autě. Zastavujeme se v Zermattu v domě horských vůdců přímo v centru naproti kostelu, abychom zjistili předpověď počasí na příští dny. Zde se dozvídáme, že nejlepší podmínky by měli být v pondělí a v úterý. Holky se rovněž ptají na podrobnosti o výstupu na Matterhorn. Dozvídáme se, že výstup je velice náročný, což nám je samozřejmě jasné, a že od 4000 m výš je nutné mít cepín a mačky. To máme, takže není problém. Holky jsou těmito informacemi zaskočené. Nějak na ně zapůsobil tón, kterým instruktor hovořil. Začínají dokonce o výstupu pochybovat.
Pokračujeme do Täsche. Celá cesta vede údolím Mattertal podél zubačky. U auta jsme za slabou hodinku chůze. Bereme zbytek věcí a po prohlídce městečka putujeme zpět do Zermattu. K penzionu přicházíme již po západu slunce. Po večeři hrajeme karty a domlouváme se na programu dalších dnů.
Holky začínají mluvit o výstupu na Matterhorn s přílišným respektem a nechtějí se o něj ani pokusit. To ovšem já s Fandou kategoricky odmítáme. Nakonec se domlouváme na kompromisu. Plán zní jasně: zítra s holkami vyrazíme na Hörnli Hütte, která je přímo pod nástupem na Matterhorn ve výšce 3260 m n. m. Odtud holky sestoupí zpět do Zermattu a já s Fandou se tu pokusíme přenocovat ve stanu. V pondělí počítáme s pokusem o výstup a holky si zajistí svůj program.
Neděle 11. 7. 1999
Ráno po snídani a sbalení všech věcí vyrážíme v 8 h z penzionu. Opouštíme Zermatt a stoupáme lesem. Po dvou hodinách chůze dorážíme na Schwarzsee (2584). Zde chvíli odpočíváme a kocháme se pohledem na masiv Monte Rosy a Breithornu, kam svítí sluníčko. Bohužel dvě třetiny Matterhornu, který je přímo nad námi jsou v mracích. V 11 h vyrážíme na Hörnli hütte. Po půlhodině vcházíme do totální mlhy, nepříjemně mrholí a začíná nám být zima. V poledne docházíme pod skalnatý hřeben, na jehož vršku je Hörnli hütte (3260). Kus před chatou již jdeme po sněhu. Již z dálky slyšíme češtinu, ale přes hustou mlhu nic nevidíme. Konečně se začíná rýsovat Hörnli hütte.
Před chatou sedí skupina českých a slovenských turistů, s kterými se dáváme hned do řeči. Dozvídáme se, že jsou v Zermattu na brigádě a dnes mají volný den na výlet. S holkami jdeme do chaty, kde si vaříme čaj a polévku. Asi v 13.30 h se počasí umoudřuje a my jdeme obhlédnout nástup na Matterhorn, který je 500 m za chatou. Cestou vidíme dvě cedule se zákazem stanování a přímo za nimi bezvadné místo pro náš stan. Alespoň jeden problém je vyřešen. Nad tímto místem již začíná hřeben Hörnli, kterým vede výstupová cesta. Hned na začátku jsou dvě cedulky se jmény obětí hory a vedle bronzová socha panny Marie. Vracíme se zpět do chaty a holky se s námi loučí. Přejí nám hodně štěstí a domlouváme se s nimi, že do penzionu přijdeme zítra do 22 h. Odpoledne trávíme v chatě a na terase, protože občas vyjde slunce. Hrajeme karty a studujeme podrobnou mapu hřebenu Hörnli, která visí v chatě. Na slunci jsme naměřily 29.6°C, ale za pět minut, když slunce zašlo za mrak, to již bylo necelých 10°C.
V 17 h odcházíme z chaty postavit stan na vyhlédnuté místo přímo pod sochou panny Marie. Nejdříve udupáváme sníh, abychom měli alespoň trochu rovné místo. Když konečně stan stojí, upevňujeme ho lanem ke skále abychom se ráno neprobudili o kilometr níž v údolí. Ze sněhu děláme vodu na čaj a v 19 h jdeme spát. Po chvíli slyšíme lidské hlasy, asi někdo z chaty obhlíží nástup. V noci teplota klesla pouze na 0°C, takže bylo celkem teplo.
Pondělí 12. 7. 1999
Vstáváme v 5 h a děláme hodně čaje, protože jsme poučeni z Mont Blancu a víme, že ve vyšších nadmořských výškách jsou na den tři litry tekutin dobré, čtyři lepší a pět vynikajících. Polévku do sebe soukáme už jen stěží. Trochu mě dělá vrásky na čele špatné počasí, na chlup stejné jako včera, když jsme přišli k chatě. Odnášíme věci do chaty, protože nahoru půjdeme jen s jedním batohem. Bereme si sebou dvoje mačky, úvazy, lano, cepín a pití.
Ve třičtvrtě na šest vyrážíme. Všude kolem je mlha. Meteorologové počasí moc neuhodli. My jen doufáme, že se to protrhá. Začátek nástupu je zajištěn fixním lanem. Po chvíli zjišťujeme, že horolezecký průvodce, který říkal, že tu je orientace ve stěně velice špatná, nelhal. Lezeme většinu času východní stěnou a občas přímo po hřebeni. Chvílemi se mlha protrhá a je vidět úžasný pohled na východní a severní stěnu. Asi v 9 h se nám dokonce ukáže i vrchol Matterhornu! Je asi 900 výškových metrů nad námi. Fantastický pohled a zážitek na celý život. Ale mraky se okamžitě vrací. Zatím cepín ani mačky nejsou potřeba, protože se leze skoro pořád po skále bez sněhu a ledu. Jen občas musíme překročit ledové plotny nebo hřebínky, ale to by jsme mačky pořád jen nasazovali a sundávali. Ani se nejistíme, protože to by nás také hodně zdržovalo. Pokračujeme v lezení. Narážíme na tzv. Tmavou věž, poměrně nepříjemné místo. Fanda leze přímo rovně, já ho oblézám levou stranou – východní stěnou. Před sebou mám asi patnáct metrů dlouhou strmou ledovou plotnu a tou se musím dostat nahoru. Strašně se smekají boty a málem jsem v tomto místě skončil. Pode mnou je kilometr vysoká kolmá východní stěna – nebyl by to hezký zážitek sletět dolů. Naštěstí již máme Tmavou věž za zády a blížíme se k bivaku Solvay (4003). Zde nás vítá snad nejhorší počasí dneška. V 11 h se rozhodujeme, že to balíme. Nebudeme pokračovat ve výstupu. Bylo to těžké rozhodování. Oba nás to mrzí, ale je to to nejrozumnější co můžeme udělat. Špatné počasí a ani čas nám nehraje do karet. Odtud by to na vrchol trvalo ještě alespoň tři a půl hodiny, další čtyři dolů k Hörnli hütte a do Zermattu by jsme přišli dlouho po půlnoci. Byl by to v tomto počasí i obrovský risk. Při sestupu občas slaňujeme. Do výšky 3500 m n. m. klesáme poměrně rychle a v pohodě. Odtud sestupujeme jinou cestou než jsme lezli nahoru, protože jsme tu původní netrefili. Nejdříve je vše v pohodě, ovšem zhruba od 3400 m n. m. slaňujeme skoro pořád. A posledních sto výškových metrů je přímo horor. Pod námi je kolmá stěna a dole začíná ledovec. Jediná cesta odtud vede touto kolmou stěnou a po ledovci dolů, potom traverzem asi kilometr přímo k chatě Hörnli. První část stěny slézáme a slaňujeme. Druhá část je jako zázrakem zajištěna fixním lanem. Sice drží na skobě, která bych za normálních okolností nikdy nevěřil, ale teď jsem za tento aparát nesmírně vděčný. Na laně nejprve spouštíme batoh. Najednou slyším cinknout kov o skálu. To můj cepín vypadl z batohu a žřítil se o padesát metrů níž. To mi bylo okamžitě jasné. Naštěstí mi Fanda hlásí, že cepín vidí dole na sněhu. Kéž bych už byl také na sněhu. Slanili jsme až na začátek ledovce a přežili to! Mé první kroky vedou samozřejmě pro cepín, který je naštěstí v pořádku. Nasazujeme mačky a navazujeme se na lano. Asi padesát metrů výškových musíme sestoupit a pak traverzem k chatě. Jdu první a jistím nás cepínem. Musíme dávat pozor na trhliny v ledovci a přeskakovat je. Konec klesání je už v pohodě a jedeme po zadku. Jsme totálně mokří ale nesmírně šťastní, že jsme zde. Traverzem se dostáváme k chatě, kde jsme v 15.30 h. Dáváme si tu zasloužené a dobře vychlazené české pivo značky Gambrinus. Chvíli odpočíváme a díváme se směrem na Matterhorn, na místo kde jsme ještě před dvěma hodinami prožívali obrovské drama ale také nezapomenutelné dobrodružství. Znovu a znovu prodiskutováváme okamžik těžkého rozhodování na „solvejce“. Mně je jasné, že se musím někdy v budoucnu znovu pokusit o výstup na Matterhorn, protože tahle hora za to stoprocentně stojí. A když nás k sobě nepustila nyní, tak někdy se to určitě povede.
Z Hörnli hütte vycházíme v 16 h a za hodinu jsme na Schwarzsee. Zde přímo u jezírka hodinku spíme. Sluníčko zapadá a my sestupujeme do Zermattu. Jsme už dost unavení. Cestou ze Schwarzsee sedíme snad na každé lavičce při cestě, protože nás neuvěřitelně bolí nohy, hlavně při chůzi dolů. V půl desáté přicházíme konečně do penzionu. Všichni nás vítají a vypravujeme naše zážitky. Dozvídáme se, že holky s Mílou byli na protějším kopci Mettelhornu (3406). Už o nás měli strach a jsou rádi, že jsme dorazili živí a zdraví.
Nakonec se domlouváme s holkami na zítřejším programu. Chtěli bychom zítra dojít na Monte Rosa hütte (2800) a ve středu případně zkusit výstup na Monte Rosu (4637).
Úterý 13. 7. 1999
Ráno vstáváme v 9 h a konečně se nám ukázal Matterhorn v celé své kráse. Z balkónu je na něj skutečně fantastický pohled. Po snídani asi v 11 h vyrážíme.
Opouštíme Zermatt, jdeme lesem a později po holých pláních. Počasí je nádherné. Ve 13 h dorážíme k chatě Riffelberg (2562). Po chvíli odpočinku pokračujeme až ke stanici zubačky Stat. Rotenboden (2819). Odtud jdeme traverzem Gornergrat mírně mírně dolů. Po hodině přicházíme k začátku ledovce Fornergletscher, který musíme přejít. Na konci tohoto ledovce nás čeká výstup asi stometrovou skalní stěnou a potom půjdeme asi pět set metrů nahoru po hřebeni Unt. Plattje k chatě Monte Rosa. Před nástupem na ledovec si nasazujeme mačky. Přeskakujeme asi metr širokou a deset metrů hlubokou průrvu, která je mezi ledovcem a zemí. Během přechodu ledovce musíme přeskakovat celkem třikrát asi dva metry šieoké potoky tající vody. V jednom z nich se před námi jeden Švýcar solidně vykoupal. Když se blížíme na konec ledovce, začíná hřmít a později i poprchávat. Když sundáváme mačky, prší již celkem dost. Vylézáme po skále na hřeben a pokračujeme po něm k chatě, kam dorážíme za vydatného deště kolem půl páté. Jdeme do chaty a správcová vidí na našich tričkách nápisy Jablonec a Liberec. Okamžitě přichází k nám a ptá se, zda neznáme Gustava Ginzela z Jizerky.Po krátké debatě se ptáme, kde si můžeme uvařit něco k jídlu a pití. Posílá nás do místnosti k tomuto účelu určené. Vchod je zvenku. Jedná se o místnost, kde napravo od vchodu je stůl s jednoduchou linkou na vaření samozřejmě ve vlastních vařičích a nalevo jsou regály na batohy. Zde přečkáváme déšť a vaříme si jídlo a pití. Hrajeme karty, studujeme mapu a odpočíváme. Večer se rozhodujeme, že zkusíme přespat v této místnosti. Do spacáku lezeme v 21.30 h a snad po pěti minutách vchází zřejmě správce chaty. Bohužel nás odtud taktně vyhazuje. Buď zaplatit 25 SFR/osobu za noc a ubytovat se nebo jít spát ven. Rozhodujeme se pro druhou variantu. Věci si necháváme v této místnosti a bereme si pouze spacáky, karimatky a stan. Venku je už tma jak v pytli a všude kolem skály. Žádné místo pro stan. Scházíme od chaty směrem dolů a asi po třista metrech náhodou nalézáme kousek rovného místečka tak akorát pro náš stan. Ten máme postaven za pět minut a zalézáme do spacáků. Jsme čtyři ve staně pro tři osoby, ale místa máme dost. Stan si brzy zadýcháváme a musíme větrat, protože to tu je jak v sauně. Asi v 22.30 h usínáme.
Středa 14. 7. 1999
Ve 4.50 h se probouzíme všichni živí a zdraví. Když vystrčíme hlavy ze stanu, uvítá nás šílená mlha. Po sbalení stanu odcházíme do chaty ke svým věcem. Vaříme si snídani. Občas nás někdo vyruší, protože lidé z chyty si sem chodí pro své batohy. Dospáváme zde a čekáme na vylepšení počasí.
Situace ze „solvejky“ na Matterhornu se opakuje, i když nejsme v tak těžkých podmínkách. Venku prší a nevíme jestli jít nahoru nebo to zabalit. Když se počasí neumoudřuje ani do osmé hodiny ranní a spíše je ještě hůře, balíme všechny věci a vracíme se do Zermattu jako většina osazenstva chaty. V dešti sestupujeme k ledovci. Holky nasazují mačky, já s Fandou jdeme přes ledovec bez nich. Jdeme tou samou cestou jako včera. Na Riffebergu jsme v 11 h a zde se již počasí lepší. Ale směrem na Monte Rosu se mraky honí a asi jsme udělali dobře, že jsme nešli nahoru. Ve 14.30 h přicházíme do našeho penzionu a v Zermatu je opět hezké počasí.
Od Míly a Marušky se dozvídáme, že zermattští meteorologové i televizní zprávy hlásí na čtvrtek a pátek nejlepší počasí. My se okamžitě dohadujeme na programu těchto posledních dnů naší dovolené. Strašně rádi bychom stanuli alespoň na jedné čtyřtisícovce. Záhy se domlouváme na následujícím: zítra vyrazíme na Gandegg hütte (3030) a odtud do sedla Breithorn pass (3831). Tady chceme ve stanu přespat a ráno to zkusit na Breithorn – západní vrchol (4165). Breithorn je překrásná čtyřtisícovka na švýcarsko-italských hranicích, která je samozřejmě po Matterhornu, rovněž nádhernou dominantou Zermattu.
Čtvrtek 15. 7. 1999
Podle plánu vyrážíme z Zermattu v 8 h. Počasí je opravdu nádherné. Opouštíme Zermatt a stoupáme lesem vzhůru. Asi po hodině a půl chůze si smáčím nohy do ledového horského potoka. Zde se rozdělujeme na dvě skupiny. Fanda s Kájou jdou napřed a já s Petrou jdeme kus za nimi.
Stoupáme po sjezdovce až na stanici lanovky Trockener Steg (2939). Zde čekáme na Fandu s Kájou v domnění, že jdou za námi. Po třičtvrtěhodině marného čekání se vydáváme na Gandegg hütte. Na tuto chatu dorážíme po poledni a s úžasem zjišťujeme, že první část výpravy na nás již přes hodinu čeká. Zde chvíli odpočíváme. Slunce svítí a pohled na Breithorn je fascinující. Přemýšlíme jaké to zítra bude na vrcholu této čtyřtisícovky a všichni se na ten okamžik moc těšíme. Na druhé straně nás okouzluje velikán Matterhorn a já s Fandou na okamžik zavzpomínáme na náš pondělní pokus o výstup. Dnes jsou podmínky ideální. Výstup by byl dnes jistě reálnější, ale my jsme na Gandegg hütte a zítra chceme vylézt na Breithorn.
Odtud vyrážíme v půl druhé vzhůru po sjezdovce. Slunce vyloženě smaží a já s Fandou jdeme v bermudách a krátkém tričku. Ani ochranný faktor číslo 30nepomáhá proti rychlému opálení. Po sjezdovce občas přejede pár lyžařů nebo snowboardistů. Chtěli jsme si stopnout jednu rolbu, která upravovala povrch sjezdovky, ale bohužel nám nezastavila. Cesta je dost vysilující, protože se celou cestu po sjezdovce boříme po kotníky ve sněhovém rosolu. Odhaluje se nám netradiční pohled na Matterhorn z východní strany. Na úrovni Riffugio delle Guide (3455) děláme pauzu na krátké občerstvení. Procházíme kolem Kl. Matterhornu (3820) a pokračujeme dále až do Breithornpassu (3831). Zde přímo pod vrcholem Breithornu stavíme kolem 17 h stan. Odtud je báječný výhled na Matterhorn, Breithorn, Pollux, Často, Gemelli a Lyskamm. Ze sněhu vaříme pití a polévku. Sluníčko ještě svítí a náš teploměr ukazuje 5°C na slunci. Nedaleko našeho stanu dělají záhrab dvě osoby. Později v nich poznáváme dívku s chlapcem. Stan nemají a budou spát pouze ve spacáku pod širákem. Ani jim nezávidím. Ve 21.30 h už vidíme západ slunce za Matterhornem – nádherná a nezapomenutelná podívaná. Po západu slunce teplota rapidně klesá až na –6.2°C. Po chvíli usínáme v našem staně pod Breithornem ve výšce 3831 m n. m.
Pohled na vrcholky za Breithornem – Pollux, Castor, Lyskamm a Gemelli ve mně zrodil velký nápad do budoucna. Jedná se o přechod těchto vrcholků z Zermattu. Vidím to asi na tři dny a zahrnul bych do tohoto tripu i Monte Rosu. Někdy v budoucnu se o tento výlet pokusím.
Pátek 16. 7. 1999
Fanda s Kájou naivně vstávají ve 3 h ráno, aby viděli na vrcholu východ slunce. Já s Petrou jsme se rozhodli, že vyrazíme po páté. Vstáváme tedy v 5 h. Venku je ještě totální tma a právě přichází Fanda s Kájou. Od nich se dozvídáme, že na vrcholu fouká šílený vítr a je tam asi –20°C. Na východ čekali půl hodiny a pak to zabalili, protože by zmrzli. Já s Petrou vyrážíme s mačkami na nohou v půl šesté od stanu.
Po necelé hodince dorážíme na vrchol. Slunce svítí těsně nad obzorem. Nádherný a čistý rozhled na vrcholky kolem nás. Fouká silný vítr a zima je opravdu strašná. Pod námi je v oparu schovaný Zermatt. Děláme pár fotek a rychle sestupujeme dolů. Druhou polovinu cesty dolů sjíždím po břichu a je to paráda. U stanu již na nás čekají Fanda s Kájou s teplým čajem. Po sbalení stanu vyrážíme směrem ke Klein Matterhornu (3820) – konečná stanice lanovky. Na vrcholu malého Matterhornu jsme v 9 h a je odtud krásný výhled na okolní štíty. Přímo ve skále je konečná stanice lanovky z Zermattu, a proto je tu velké množství turistů, převážně Japonců. Odtud scházíme po sjezdovce opět na Gandegg hütte, kam přicházíme v 11.30 h. Přes dvě hodiny tu spíme a odpočíváme. Ve 14 h se loučíme s Breithornem, na který je odtud opravdu perfektní pohled, a scházíme do Zermattu. Do penzionu přicházíme v 16 h.
Večer jdeme všichni do městečka a pomalu se loučíme s Zermattem i okolím,protože zítra již bohužel odjíždíme domů. Po návratu do penzionu hrajeme karty. Ve 23 h nás s Fandou napadá geniální nápad – vyrazit okamžitě na vyhlídku Edelwiess, která je asi 300 výškových metrů nad Zermattem. Holky to samozřejmě zamítají, ale my jdeme. S čelovkami na hlavách vyrážíme užít si poslední noc v Zermattu. Procházíme nočním Zermattem a je to fantastická podívaná. Nikde nikdo, ulice prázdné – to se často nezažívá. Opouštíme poslední světélka označující lidská obydlí a procházíme lesem. Přesně v půlnoci jsme na vyhlídce. Je odtud skvělý pohled na noční osvětlený Zermatt. Sbíháme dolů do Zermattu a ještě chvíli se tu procházíme. Usínáme asi v 1 h ráno.
Sobota 17. 7. 1999
Poslední den naší dovolené. Vstáváme před osmou a již máme skoro vše sbaleno. Po snídani jdeme s Fandou na nádraží pro vozík na batožinu. V 9.30 h jsme se vší bagáží již před hotelem a loučíme se. Na konci Zermattu na nás již čeká taxi a odváží nás do Täsche k našemu autu. Za chvíli odjíždíme. Odpoledne se stavujeme na rýnských vodopádech v Schafthausenu. Po přestávce u Bodamského jezera pokračujeme na Mnichov. Domů přijíždíme v neděli ráno.