Zimní přechod Malé Fatry 2010

FOTOGALERIE

fatra
Velký Rozsutec a Chleb.

Plán na první únorový prodloužený víkend je dopředu dán – zimní přechod Malé Fatry. Před dvěma lety jsme přešli první část hlavního hřebene ze Strečna přes Suchý vrch, Malý a Velký Kriváň do Vrátné. Letos máme v plánu přechod dokončit.

V pátek 5. února kolem 20. h se postupně všichni (já – Zdenda, Bouďák, Fána, Erik, Lukáš, Gou a Mára) scházíme v pražské hospodě Hybernia a začínáme zde příjemný výlet u Plzeňského moku. Když vidí šéf restaurace, jak se činíme, každý dostáváme poctivý plzeňský skleněný tácek pod pivo jako dárek za vytříbenou konzumaci přesně dle pokynů Guth-Jarkovského. Před půlnocí již máme všichni řádně nakoupeno a opouštíme restaurační zařízení vláčným krokem. Za pár okamžiků se již něžnými údery pohorek dobýváme do lehátkových kupé na pražském hlavním nádraží. Našemu spolucestujícímu decentně vysvětluji, že chrápe jako prase a dál to takhle nepůjde. I přesto, že má ramena zhruba třikrát širší než já, neodporuje a až do Žiliny – naší cílové destinace – je ticho.

V Žilině vystupujeme z vlaku v děsivých 07:00 h ráno. Naštěstí za volant nikdo z nás nemusí. Další kus se dopravujeme busem. Ve Vrátné jsme v 09:00 h. Jako na potvoru je hospoda již otevřena. Ať chceme nebo ne, dovnitř musíme. Po vydatné snídani už je zase vše v nejlepší pořádku. S příchodem 11. h dopolední vychází i slunko a to je jasné znamení, že na řadu konečně přichází sportovní část výletu.

Lanovka nás vyhazuje do Snilovského sedla (takřka 1600 m). Fantastické pohledy nabízí především východním směrem Poĺudňový Grúň, Stoh a v dáli Velký Rozsutec – máme tak možnost nastudovat naši cestu. Sluníčko pálí, sníh na hřebeni je vyfoukaný a tak sněžnice zatím nejsou potřeba. Cesta po hřebeni bez výraznějších stoupání a klesání ubíhá rychle a my si ji užíváme. Hlava ještě občas hlásí dozvuky včerejšího rozšafného večera, ale jinak je vše v nejlepším pořádku. Kolem 17. h sbíháme mírným svahem z Poľudňového Grůnu do sedla pod Stohem. Zde stavíme stany takřka na trávě – sníh je v tomto místě zcela vyfoukaný. Zítra nás čeká náročný přechod Stohu (1608 m) a Velkého Rozsutce (1609 m). Slunko zapadá a okamžitě rtuť teploměru klesá hluboko pod nulu.

Ráno je oblačno a tuhá zima -20°C. Fandovi dochází plyn a Bouďákův benziňák na technický benzín v této teplotě taky nedělá zázraky. Dnes plánujeme dlouhý pochod a veškeré naše pití ja zmrzlé na kost! Již dopředu víme, že dnes půjdeme hodně na sucho. Navíc si jedním blbým pohybem zad přivozuji nepěkného housera. Balíme se a hned stoupáme na Stoh. Za hodinu (kolem 10. h) jsme na vrcholu (1608 m).

Konečně se začíná oblačnost protrhávat a sluneční paprsky se derou skrz mračna. Sestup do sedla Medziholie je delší, než jsem čekal. Kolem poledne zde nasazujeme mačky před výstupem na Velký Rozsutec. Fána s Lukášem s námi nahoru nejdou a tuto krásnou dominantu Malé Fatry obcházejí po zelené turistické značce. Sejdeme se večer v Zazrivé. Housera jsem stále bohužel nerozešel a tak mi Bouďák dává nějakou tabletku proti bolesti. Nedá se nic dělat, záda bolí a tohle je v současné chvíli jediný účinný recept.

Ze sedla stoupáme po vyfoukané mrazivé louce a vcházíme do lesa, který zanedlouho řídne a přechází v klečový porost. Sluníčko svítí a vlivem strmého pochodu vzhůru ze mě leje pot jako z konve i přes stále trvající mráz. Ve druhé polovině výstupu se sem tam objevují řetězy, které však vzhledem k vynikajícím podmínkám, které dnes panují, nejsou nezbytné. Kolem 14. h se scházíme na 1609 m vysokém vrcholu Velkého Rozsutce. Výhledy jsou famózní na všechny strany, dech bere především pohled na zasněžené Vysoké Tatry.

fatra_rozsutec
Vrcholové foto z Velkého Rozsutce.

Dále naše cesta vede po SV skalnatém hřebeni Velkého Rozsutce do sedla Medzirozsutce (15:30 h). Tady toho máme všichni už poměrně dost především zásluhou totální dehydratace. Kluci (Fána s Lukášem) nám právě píší, že už sedí v hospodě v Petrové. To je naštěstí nejbližší vesnice od nás po červené turistické značce. Čeká nás ještě poslední stoupání, kde využíváme i sněžnice a pak doslova a do písmene padák do sedla Prislop nad Bielou. Nohy se nám už motají únavou, ale do hospody je to už jen kousek.

Dveře Jánošíkova Dvora v Petrové otevíráme právě včas – venku už se šeří a našimi hrdly za celý den proteklo minimum tekutin. To okamžitě napravujeme nejdříve Kofolou a pak přichází na řadu Zlatý Bažant. Příjemná mladá servírka Veronika se nám věnuje takřka s mateřskou láskou i po celý pondělní den, který tu trávíme. Večer nám zajišťuje odvoz maršrutkou do Žiliny.

Zdejší Svijanská hospoda je krásnou tečkou za vydařeným výletem. V 21:30 h nastupujeme spořádaně do vlaku a průvodčí nás vítá slovy: Keď sa budete chovať ako doteraz, vystupujete v Čadce“. Snažíme se ho umravnit, ale zdá se, že ho někdo vyloženě podráždil. Po chvíli se rozhoduji, že na sebe vezmu zodpovědnost za celou naši skupinu a vyrážím za průvodcem do jeho kabinky. Můj vytříbený bonton a neoddiskutovatelné diplomatické schopnosti sklízí zasloužený úspěch. Výsledkem je udobření si průvodčího a jako bonus zakoupené lahváče na dobrou noc. Poklidně hajáme až do Prahy, kde se ocitáme již ve 4 h ráno a všichni se již těšíme do rachoty. Dnes nás čeká dlouhý den…

FOTOGALERIE

1 komentář u „Zimní přechod Malé Fatry 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Pokud chceš zadat komentář vyplň tento filtr proti spamovým robotům Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.