O co přišla letošní zima déle, tím je vydatnější. Skvělé zimní podmínky se stalými teplotami pod bodem mrazu a přebohatou nadílkou sněhu jsme využili první březnový víkend k přechodu Jizerek na běžkách. Z měsíc starých zkušeností z přechodu Krkonoš si nebereme stan, budeme spát v záhrobu, který si vykutáme do sněhové závěje.
V sobotu vylézáme z autobusu MHD na Bedřichově v 11 h já, Fanda a Gou. Nasazujeme lyže a vydáváme se po kvalitně upravených stopách jizerskohorské magistrály vzhůru K Buku a dále sjíždíme na Novou louku, kde si dáváme gulášovku, Gou jako zapřísáhlý vegetarián neodolává sýrovým toustíkům, vše splachujeme Gambrinusem 10°. Počasí je zatím slibné – sice pod mrakem, ale nepadá a je příjemně. Ovšem zástupy lidí nejsou zrovna líbezné. Odtud pokračujeme na Hřebínek, mě se utrhlo nenávratně poutko u hůlky, tudíž se v mírnější formě opakuje situace s mými hůlkami z Krkonoš (tam jsem jednu hůlku zlomil). Za Gregorovým křížem chlapci ukazují kolemjedoucím turistům své lyžařské umění a berou na sebe roli bavičů, což jim jde výtečně. Nejprve se Gou snaží napodobit můj bruslařský um, ale již po pár krocích padá prapodivně na zem. Do minuty – když ztrácím svou postiženou bezpoutkovou hůl a prosím Fandu, aby mi ji sebral – padá úžasným způsobem i tento borec a lidé aplaudují J. Nutno podotknout, že s těžkými bágly na zádech se není zase až tak čemu divit.
Na Hřebínku si prohlížíme ohořelé zbytky kiosku, který vyhořel před par dny – opět paralela s Krkonoši, Špindlerovka vyhořela dva dny před naším přechodem Krkonoš. Odtud stoupáme pod Ptačí kupy, chvílemi prosvítá sluníčko a lidí znatelně ubývá, což vítáme. Brzy míjíme po levé ruce zajímavý boulder Vajíčko a již se nám ukazují divoké severní svahy milovaných Jizerek. Na Krásné Máří se kocháme pohledem do údolí Štolpichu. Jedeme dále kolem Tetřevky na Štolpišskou silnici. Budíme důvěru party lidí, kteří v nás vidí záchranu jedné jejich slečny. Prý když máme tak velké batohy, určitě máme i náplast na puchýře. To se sice mýlí, ale mají štěstí, že jsme zdatnými improvizátory. Vyndávám izolepu, kterou mám na smotání lyží k sobě a pomocí papírového kapesníku vyrábíme polštářkovou náplast. Sklízíme zasloužené díky.
Za chvíli dojíždíme Na Ždárek a na tomto místě se loučíme s magistrálou a tím pádem i s lidmi. Odbočujeme vlevo směrem na Vlčí louku a dále na Horní Polední kameny. Až k Emilovce je trochu prošlápnutá stopa. Svah se láme a jedeme z kopce již divokou krajinou směrem k Frýdlantskému Cimbuří. Teď začíná dračí sjezd plný nevyhnutelných držkopádů. Jedeme vždy pár metrů po ledové krustě, kde nabíráme slušnou rychlost, a pak se najednou v rychlosti zaboříme po kolena do prašanu, který nás prudce zabrzdí a rypáčky se boříme do sněhové peřiny – super zábava J, jen to sbírání se zpět na nohy je s báglem horší. Kousek nad Frýdlantským Cimbuří nalézáme dostatečně velkou sněhovou návěj, kterou volíme pro stavbu našeho záhrobu.
Kutáme noru do závěje, začíná padat sníh, je 16 h. Asi po 20 minutách vrtání záhrobu narážím na skálu. To je blbé,protože dál to nepůjde a začít stavět nový záhrob by znamenalo, že dosavadní práce byla zbytečná. Naštěstí skála překáží pouze v rovném směru, proto stáčím náš tunel doleva. Po chvíli už máme poměrně slušný bunkr. V tom ovšem Gou naráží na další překážku – větve stromu, které zamezují rozšíření této místnosti do dostatečné šíře pro tři osoby. Musíme vyhloubit ještě jednu podobnou místnost napravo od vchodu. To se po několika desítkách minut daří a my máme luxusně velký záhrob 2+kk. Stěhujeme se do našeho nového bejváku. Gou si bere místo v levé místnosti, která je menší, já s Fánou si pokládáme karimatky do pravého hangáru. Vchod zatarasujeme batohy a máme ubytování vyřešeno. Mezi oběmi částmi záhrobu máme kuchyň, kde vaříme teplou griotku, a další věci – boty, jídlo. Stavba záhrobu trvala poměrně dlouho – odhadem 1,5 h.
Po načerpání energie z teplé griotky, probrání politické situace v Ugandě a ryze chlapských záležitostí týkajících se ryze ženského pohlaví pomalu usínáme. Fanda si stěžuje, že má na sobě mokré věci. Já též nespím v úplném suchu, rukavice mám promočené a celkově se mi zdá, že je v záhrobu větší vlhkost než třeba minule v Krkonoších.
Kolem 01 h Fanda vykonává potřebu – samozřejmě přímo v záhrobu do stěny. To je jedna velká výhoda tohoto spaní ve sněhu, člověk nemusí s každým drtkem ven. Najednou slyším jak Fanda nadává, že si nachcal do spacáku 
. Již tak své mokré věci ještě „pomočil“ . Navíc si pochcal bolák do masa na palci u ruky a prý to pálí – ale je to přeci ta nejlepší desinfekce . Hned se ospravedlňuje a popisuje teorii močení v záhrabu – prý je nejtěžší to naráz utnout, což se mu právě při tomto pokusu nepovedlo a následky jsou zřejmé. Mě se vykonání potřeby daří na jedničku, přesně podle výše zmíněné teorii – takřka čítankový příklad. Rukavice mi už vyschly a opět usínám. K ránu je docela zima na nohy od kotníků dolů – nejzranitelnější místo při spatní v zimě – to už mám ozkoušené. Přitom bylo jen kolem –12°C, ale vlhkost v záhrabu byla vyšší než je obvyklé.
Ráno se nám samozřejmě ze spacáků do vymrzlých bot moc nechce, ale nic jiného se nedá dělat. Venku napadlo 20 cm nového sněhu a stále vytrvale sněží. Kolem 8:30 h se balíme a vyrážíme na běžkách vstříc dalším dobrodružstvím.
Za chvilku jsme u Frýdlantského Cimbuří a odtud přímo lesem, prudkým kopcem dolů na zeleně značenou cestu, která vede údolím Černého potoka do Hejnic a Bílého Potoka. V létě tu jsou schody, protože krpál tu je skutečně strmý. My to sjíždíme s bágly a na běžkách – výborný zážitek! Počet pádů se nám již daří minimalizovat. Gouovi se bohužel rozbilo vázání a musí šlapat pěšky. Já s Fandou pokračujeme ve sjezdu, na zeleně značené cestě jsou vyšlapány stopy, ve kterých to jede bezvadně. Tady si už jízdu vychutnáváme. U vodopádu Černého potoka čekáme na Goua asi 20 minut. Volám co se děje. Pěšky to jde pomaleji, domlouváme se, že se sejdeme v Hejnicích v hospě.
Pokračujeme směrem do Hejnic, kam dojíždíme za chvíli. Chumelí a na lyžích dojíždíme až před hejnický chrám. Na faře je výstava obrázků malovaných na sklo, tak se jdeme podívat. Na recepci nás vítá nejen velice příjemná mladá slečna, která nám i radí do které hospy zajít – podle referencí vyhrává Ořešák kousíček od náměstí. Do otevíračky, která je v 11 h zbývá ještě pět minut a ty využíváme k přezutí z lyžařských bot do pohorek. Za chvíli přichází i Gou a zakončujeme super akci u piva.