Členové: Zdenda Bouda, Fanda Ulrich, Ruda Černý, Vladimír Soják, Jajka Škaroupková, Eva Kasíková

FOTOGALERIE          Rudův deník          Základní informace          Propagace

17. 7. 2010 Sobota
Odlet z Prahy ve 13:00h, bagáž vyšla na gram přesně, v Moskvě jsme v 17:30h místního času. Malý Budvar za 1,5€ usnadňuje čekání na let do Biškeku. Odlétáme s hodinovým zpožděním chvíli před půlnocí.

18. 7. 2010 Neděle
Přílet do Biškeku v 6:00h, vyřizujeme víza (60€/osobu, v roce 2008 to bylo 30€!). V letištní hale na nás již dvě hodiny čeká Dinara – dívka z Aksai Travel (www.ak-sai.com, info@ak-sai.com), se kterou jsem dopředu po mailu domluvil odvoz tranzitem z Biškeku do Grigoryevky. Později se ukázalo, že shánění dopravy předem pod mediálním tlakem nepříznivých zpráv o špatné vnitropolitické situaci v Kyrgyzstánu, bylo zbytečné a drahé (doprava Biškek – Grigoryevka 30€/osobu, maršrutka by stála cca 6-7€). Vyšší cena byla daní za jistotu a klid. V Biškeku se stavujeme v supermarketu zcela evropského konzumního stylu. V Cholpon-Atě jsme za 4 hodiny jízdy (12:00h), koupačka v Issyk-Kulu (hladina 1600m). Ve 13:00h nás řidič vyhazuje na předem smluveném místě (1700m) – vstup do doliny Chong-Ak-Suu kousek nad městem Grigoryevka.

Je tu brána a za vstup do doliny se vybírá 20 Somů/osobu (100 Somů = cca 40 Kč). První polovina doliny (do 2300m) slouží místním jako místo pro oblíbené pikniky v přírodě, dále se rozprostírají pastviny pro koně a dobytek (do 3100m) a konec doliny je již skalnatý. Na jihu u jezera svítí slunce, na severu v dolině je zamračeno a prší. S Fandou domlouváme odvoz dolinou nahoru až ke druhému jezeru (2500m). Cena 3000 Somů/auto se hlavně Jajce zdá vysoká, ale později se ukazuje, že zcela odpovídá poskytnuté službě. Do malého gaziku se vměstnává nás šest i s batohy+řidič+jeden pastevec, nezapomenutelný sardinkový zážitek. V 15:00h jsme u druhého jezera (2500m), auto nám ušetřilo den a půl tvrdého pochodu. Je po dešti, stavíme stany a jdeme brzo spát. Únava po dlouhém cestování je znát.

19. 7. 2010 Pondělí
V 9:00h vyrážíme již po svých dolinou vzhůru, stoupání je pozvolné. Počasí proměnlivé, každou půlhodinu dešťová přeháňka. Míjíme pastevecké jurty, stáda koní a dobytka, brodíme několik pravých přítoků Chong-Ak-Suu. Nalézám podkovu – štěstí. V 15:00h stavíme s Fánou stan na krásné rovné travnaté ploše (3000m) přímo u řeky. Kousek od nás je pastevecké stavení a stádo koní, nad námi se tyčí Pik Aj-Ťor a bezejmenný Pik 4209, který se nabízí svým charakteristickým tvarem k pojmenování „Bílý Klobouk“. Společnost nám do večera dělají dva pastevečtí kluci. Ruda s Jajkou a Vladimír s Evou stavějí stany kousek dál. Počasí se na večer vylepšuje a svítí slunce.

20. 7. 2010 Úterý
V 9:00h po sbalení vyrážíme dál k ostatním (30minut). V hlavě mám více plánů: 1) Bílý Klobouk přímo nad námi, 2) pokračovat dolinou dále na východ až pod pereval Ak-Suu a najmout si na bagáž koně, 3) dle původního plánu pokračovat dolinou na severo-východ pod Pik Kantbastau. Pastevci požadují za koně nesmyslných 3000 Somů, což samozřejmě odmítáme a přehodnocujeme svůj pohled na ně – asi to nebudou takový chudáci, když ohrnují nos nad námi nabízených 600 Somů. Rozhodujeme se tedy pokračovat dle původního plánu pod Pik Kantbastau. Ve 12:00h přecházíme řeku Chong-Ak-Suu z pravého na levý břeh. Fána, Eva a Ruda se nedobrovolně koupají. Začíná již několikátá dešťová přeháňka s bouřkou. Stoupáme dolinou na sever pod Pik Kantbastau, nejdříve podél potoka tekoucího z ledovce, později se tok ztrácí a jdeme podél staré morény. S 30ti kilovými bágly je to záhul. V 15:30h stavíme tábor (3500m), ledovec je na dohled, nad námi se tyčí úžasný Pik Kantbastau (4570m) a vodu máme 5minut od stanu. Pěkné místo na poslední trávě, zde budeme mít další dny náš základní tábor. Všichni toho máme po dnešku dost, mě a Fánu bolí hlava (kombinace výšky a málo pití), ostatní těží z alpské aklimatizace, kterou absolvovali před dvěma týdny. Jen co si vlezeme do stanů, začíná pršet a prší až do noci.

21. 7. 2010 Středa
Ráno už hlava nebolí, ale déšť nepřestává. Čtvrt hodiny prší, čtvrt hodiny neprší a tak se to pořád střídá. S Fandou vaříme bramborovou kaši – první velké jídlo po dvou dnech. Ve 14:00h konečně vysvítá sluníčko (25°C) a my si před stanem stavíme luxusní kuchyň z kamení. Počasí drží tak se jdeme podívat blížeji k ledovci, abychom prozkoumali možnosti výstupu na Pik Kantbastau, který plánujeme na zítra. Na ledovec je to cca 40minut traverzování po suti, výstupová východní stěna Kantbastau je zakryta za rohem, ale nástup je jasný. Zajímavě se jeví i hřeben čtyřtisícových vrcholů přímo naproti našemu zítřejšímu cíli a dolinka přímo nad našimi stany. V 17:00h přicházejí mraky, teplota klesá na 5°C a opět „jedou s vodou“.

22. 7. 2010 Čtvrtek
Ráno překvapivě neprší, vypadá to slibně. Vstáváme v 7:00h, vaříme čaj, balíme věci na tůru a v 8:00h vyrážíme na Pik Kantbastau. Cestou na ledovec nejprve stoupáme pevnou později traverzujeme velmi nestabilní sutí, kdy ujíždějící kamení ovládá naše pohyby. V 9:00h již stojíme na ledovci. Pár stovek metrů po něm mírně stoupáme severním směrem a pak uhýbáme doleva (3650m) a již strměji stoupáme suťovou strání východní stěny Kantbastau ke stejnojmennému ledovci (3800m). Otevírá se nám pohled na sedlo Ryžskij a východní vrchol Kantbastau (4500m). Vypadá to reálně, počasí nám přeje. Cestu přes ledovec nejprve vyšlapává Fána, střídám ho já a Vladimír, první to má nejtěžší, protože se boří 20cm do sněhu.

Ve výšce 4000m se rozhodujeme, že nebudeme postupovat do sedla, protože by to znamenalo delší cestu, ale narovnáváme linii přímo směrem k východnímu vrcholu přes sněhovoledovou 50° strmou stěnu. Je to asi 150m výšvih, poté se terén opět narovnává a nám se odhaluje celá severní stěna východního vrcholu a famózní pyramida hlavního vrcholu. Hlavní vrchol z této strany vypadá nedobytně – cesta přes ledovec k vrcholové pyramidě vysoké přes 300m je roztrhaná četnými trhlinami a seraky a finální výstup po hraně by byl extrémním lezeckým podnikem. Zvažujeme možnosti a vyhodnocujeme pokus o hlavní vrchol jako příliš riskantní kvůli vysokým objektivním rizikům.

Rozhodujeme se pro výstup severní stěnou východního vrcholu Kantbastau. Čeká nás ještě asi 100m výškových po ledovci pod stěnu a tou pak ještě dalších 200m výškových. Slunce svítí a výhledy na celý Tian Shan jsou úžasné. Cestu pod stěnu vyšlapává Vladimír, po pár metrech výstupu stěnou (sklon 35° – 40°) ho střídám já. Přes 200m výškových lezení severní stěnou nám trvá skoro hodinu a ke konci mi už přijde dlouhé a únavné. Ve 14:30h konečně není kam stoupat!!! Vrchol!!! 4500m nad mořem, východní vrchol Kantbastau! Ledová pyramida hlavního vrcholu je od nás kousek, ale vypadá nedobytně.

Po půlhodince strávené na vrcholu začínáme opatrně sestupovat. Bez jištění je to trochu o hubu, ale za 20 minut jsme již na ledovcovém plató pod severní stěnou východního vrcholu Kantbastau. Místy sestup urychlujeme jízdou po zadku, ledová stěna pod sedlem jde taktéž rychleji než nahoru, ale únava se již ozývá. S Fandou máme před ostatními trochu náskok, užíváme si kouzelnou samotu uprostřed velehor. Závěrečný traverz sutí je boj. Ke stanu dorážíme kolem 18. hodiny, máme toho plné zuby. Dvacet minut jen tak ležíme a v duchu si promítáme dnešní na zážitky bohatý den, podkova nám přinesla štěstí – celý den počasí vydrželo. Za hodinu přichází ostatní.

23. 7. 2010 – Pátek
Celý den relax, dopoledne slunečné počasí. Focení květeny, stavba mužíka před stanem, po x dnech dobré jídlo – smažená cibulka se salámem a bramborovou kaší, slivovice. Odpoledne déšť, navečer velice fotogenické čisté počasí. Plánujeme program na příští dny. S Fánou chceme zítra sejít dolů k řece Chong-Ak-Suu a vystoupat pod Bílý Klobouk a další den zkusit vrchol. Holky s Rudou a Vladimírem žehrají, že nemají dostatek jídla (přitom námi nabízené bramborové kaše nechtějí). Chtějí zítra zkusit bezejmenný Pik 4375 v hřebeni naproti Kantbastau a poté seběhnout dolinou k jezeru Issyk-Kul, kde bychom se všichni měli sejít. Podle nás zbytečně pospíchají z hor.

24. 7. 2010 – Sobota
V noci bylo jasno a je to znát na teplotě (-5°C). Ráno nás vítá famózní počasí – poprvé je od rána zcela jasno. Ruda s Vladimírem a holkami vyrážejí v 8h za svým cílem. Já s Fandou se pomalu balíme a loučíme se s táborem. Sestup k brodu přes řeku Chong-Ak-Suu nám trvá 40 minut, počasí úžasné, užíváme si to. Brod řeky vzhledem k časnému dopoledni je bezproblémový. Pokračujeme po pravém břehu řeky, kudy jsme šli v protisměru před pár dny. Neztrácíme výšku a traverzujeme S svah až do míst, kde říčka Teretěr zasekává své údolí. Odtud stoupáme podél říčky vzhůru.

Vlevo nás fascinuje S stěna Aj-Ťoru (místní Matterhorn). V dálce již vykukuje charakteristický bochník našeho bodu zájmu – Bílý Klobouk (4209m). Říčka za chvíli mizí v pravém svahu (3150m), my pokračujeme dolinou až do výšky 3300m, kde je travnatý koberec utnut suťovou morénou. Na posledním travnatém plácku stavíme náš stan (13:30h). Je to fajn místo (3300m), až na stádo krav, což způsobuje velké množství kravinců a much a stan je mírně z kopce. Voda z ledovce teče hned vedle. Slunce pálí, využíváme čas k celkové hygieně těla, po týdnu neskutečná paráda. V noci se přes nás přehání ohromná hodinová bouřka, nejprve kroupy a pak déšť. Potoky vody proudí přímo pod naším stanem, Jurek zaslouží pochvalu.

25. 7. 2010 – Neděle
Ráno vstáváme v 6:30h, počasí pod mrakem, ale zdá se, že oblačnost je vysoká. Vaříme čaj a v 7h vyrážíme. Stoupáme vzhůru sutí a po 40 minutách se nám otevírá pohled na Klobouk a naší dnešní tůru. Pod námi je ledovcové jezero, nad ním ledovec Klobouku. Scházíme k jezeru a opět stoupáme podél ledovcového potoka. V 8:15h již kráčíme po ledovci, který je měkký a občas se boříme. Po necelé hodině mírného stoupání po ledovci přichází výšvih ke skalám. Bláhově si myslíme, že tyto skály již označují sedlo. Zjišťujeme, že nás čeká do sedla ještě nepříjemných 30 minut cesty, navíc po kolena ve sněhu. Když se dostáváme konečně do sedla (4000m), odměna je veliká – počasí se zlepšuje, mraky se trhají a nám se otevírá fantastický pohled na blankytně modré jezero Issyk-Kul. Už tento pohled stál za tu námahu, velký zážitek. Na severním břehu rozpoznáváme vesnice a městečka necelých 20 km od nás. Jsou vidět i bílé štíty Terskey Alatau na jihu jezera vzdálené takřka 100 km! Teď nás už čeká jen 200m výškových lehkým kamenitým hřebínkem.

V 11:15h jsme na rozložitém vrcholu! Na jih sbíhají srázy Klobouku do skalnatých stěn, na S teče ledovec, po kterém jsme vystoupali my. Na S poznáváme Kantbastau – výrazná dvouvrcholová dominanta. Bohužel počasí nám na vrcholu ukázalo méně přívětivou tvář než v sedle. Na jezero už nevidíme. Chvíli tu hrajeme karty, občerstvujeme se, fotíme a ve 12:15h scházíme dolů stejnou cestou. U ledovcového jezera nad naším stanem jsme ve 13:20h a u stanu ve 14h. Počasí už opět slunečné. Užíváme si dobrých pocitů po úspěšném výstupu, koupeme se v ledovcové říčce, doplňujeme tekutiny a energii. V 16:30h se balíme a scházíme k řece Chong-Ak-Suu do míst, kde jsme stanovali při výstupu dolinou vzhůru před týdnem (3000m). Ihned nás navštěvují známí pastevečtí kluci. Toto místo má výhodu oproti bivaku pod Kloboukem, že je stan na rovině. Po několika dnech, kdy jsme spali na hrbolaté zemi je toto velká odměna.

26. 7. 2010 – Pondělí
Vycházíme v 9h a scházíme dolinou do civilizace. Po 70 minutách narážíme na zbytek naší party, kteří tu táboří. Kousek odtud je malá osada pasteveckých jurt. V jedné z nich ochutnáváme vynikající mléko a poctivou smetanu. Pastevci nám sami nabízí, že nás svezou autem dolů do Grigoryevky za 2000 Somů za celou partu. Nabídku využíváme po 13. hodině jsme již ve městě u jezera Issyk-Kul! Další auto nás dováží do rekreačního letoviska Bosteri, kde hned u silnice nabízejí místní ženy pokoje k pronájmu. Za 200 Somů/člověka/noc bereme kvartýr hned u hlavní silnice. Počasí je skvělé a nic nebrání tomu, abychom se začali oddávat plnými doušky veškerým požitkům kyrgyzské země. Začínají dva dny plné hodování, pití a skvělých zážitků (horská dráha, ruské kolo, střelba na terč, šlapadlo). Piv a šašliků nepočítaně, prostě jsem povolili ventily utáhnuté v horách 🙂 Překvapivě jsme k ránu správně trefili do bytu, kde z nás měli ostatní upřímnou radost 🙂

27. 7. 2010 – Úterý
Nemlich to samé co o dva řádky výše 🙂 Přesné detaily těchto dvou dnů zjišťujeme až zpětně z fotek 🙂

Večer se shodujeme, že obžérství bylo již dost a plánujeme, co podnikneme příští dny. Shoda panuje na pohoří Terskey Alatau, které je přímo naproti přes jezero, volba padá na dolinu Koksai (na mapě vypadá hezky 🙂 ).

28. 7. 2010 – Středa
Z Bosteri odjíždíme maršrutkou do Balikchi (město na západním pobřeží jezera), cena 250 Somů/osobu, cca 130 km) a odtud do Koksai na jihu jezera, cena (1400 Somů/6 lidí), cca 150 km. Cestu do Balikchi známe – frekventovaná silnice přímo po S pobřeží jezera Issyk-Kul. Cesta po jižním pobřeží je jiná – krajina je daleko sušší – polopouštní až pouštní charakter, vesnice chudší a zaostalejší, daleko méně aut a silnice vede od vody 2-3 km. Ve vesnici Ak-sai vyzvídáme od místních jak se dostaneme do vesnice Koksai, která je směrem do hor do vnitrozemí, a doplňujeme zásoby v chudém magazínku. Koksai je velmi chudé a neupravené sídlo zemědělců v údolí mezi pohořím Akbakši na severu a Terskey Alatau na jihu. Vesnice roku to zřejmě nebude. Cesta do naší doliny Koksai nad vesnicí není zcela jednoduchá, motáme se po zarostlých polích a Fanda si vybírá svou slabší (nasranější) chvilku. Po 1h konečně přicházíme do ústí doliny a pokračujeme vzhůru podél stejnojmenné říčky. S Fandou stavíme stan ve výšci 2350m (17:00h), ostatní pokračují ještě výš. V noci déšt.

29. 7. 2010 – Čtvrtek
Po půl desáté vycházíme vzhůru podél řeky Koksai. Za 1 h a 15 min nabíráme 300m výškových, velké dusno. Zbytek party v nedohlednu. Od 2700m se dolina pokládá a metry nabíhají pomalu, jde se téměř po rovině. Míjíme dvě pastevecká stavení a u třetího (2950m) stavíme stan (13:00h), protože začíná pršet. Déšť trvá do půl páté, hory nad námi pouze tušíme, přes mraky není nic vidět. Vaříme jídlo. Přichází k nám pastevec z blízkého stavení, vyměnujeme s ním instatní polévky a bramborovou kaši (s odborným výkladem přípravy) za vynikající ajran a klasický kumyz (na něj si fakt už asi nikdy nezvyknu, tenhle je ještě horší než obvykle). Po chvíli se u nás stavují další dva pastevci, bavíme se o našich plánech, jejich životě atd. Vozím se na koni jednoho z nich. Od pastevců se dozvídáme, že naši druzi jsou cca 40 minut nad námi. Večer opět začíná pršet a leje celou noc.

30. 7. 2010 – Pátek
Počasí stabilní – buď prší nebo leje. Hory nejsou přes barikádu mraků vidět. Nebaví nás to tu. Rozhodujeme se, že náš pobyt v dolině Koksai rychle ukončíme. Nevidíme smysl dalšího setrvání na tomto místě. Místnímu pastevci dáváme dopis pro naše druhy, kde jim dáváme na vědomí naše plány. Sejdeme se buď u jezera nebo až v Biškeku na letišti.

Dolů sbíháme podél důmyslného aquaduktu, který zásobuje vodou usedlosti v údolí, do vesnice Toguzbulak. Kousek nad vesnicí nám jeden domorodý pastevec nabízí kumyz, ale po včerejší zkušenosti s radostí odmítáme. Kolem 13:30h jsme konečně ve vesnici. Ve skromném magazínku kupujeme zmrzlinu, pivo je teplé. Zastavujeme projíždějící auto a ihned domlouváme odvoz do 30km vzdáleného Tonu k jezeru Issyk-Kul (cena 600 Somů za 2 osoby). Těsně za vesnicí naše auto Ford Charisma selhává, řidič volá pro druhé auto. Audi 80 nás již bez problémů odváží k jezeru. Dokonce se mi zdá, že nový řidič chce smazat časovou ztrátu vzniklou poruchou prvního vozu, protože opravdu kvaltuje.

Jižní pobřeží jezera nás u vesnice Ton vítá písčitou pláží s několika jurtami, kde je možné sehnat jídlo a pití. Koupel osvěžuje, výborné manty dodávají síly. Z hor přicházející déšť nás nutí k přesunu do vesnice. Schováváme se pod střechou místní „sokolovny“. Po chvíli se zde scházejí místní kluci a uvnitř budovy začíná turnaj ve stolním tenise, kterého se pochopitelně jako zahraniční hosté rádi zúčastňujeme. Po této sportovní vložce a pivku v místním magazínku se rozhodujeme, že půjdeme do Bakenbayeva, regionálního centra na jižním pobřeží Issyk-Kul, které je vzdáleno asi 7 km. Aniž bychom stopovali, zastavuje nám milý Kyrgyz, průvodce místní cestovky CBT. Odváží nás do města a doporučuje nám hotel Pachat. Ubytování se sprchou výborné a levné (200 Somů/osobu/noc). Prohlídka typicky sovětsky neuspořádaného města, večeře v místním bistru, výborné čerstvé pyrožky a zdejší NAŠA PIVO. Večer na balkóně přemýšlíme u piva nad plány dalších dnů.

31. 7. 2010 – Sobota
Ráno prohlídka místního bazaru, nákup čepic, v 10:30 h odjezd maršrutkou do Balikchi (200 Somů/osobu), kde jsme v poledne. Přesedáme na další maršrutku do Cholpon-Aty (150 Somů/osobu). Ubytování zde nabízí spousta lidí, my máme pěkný dvoulůžkový kvartýr kousek od stanice maršrutek za 200 Somů/osobu/noc. Prohlídka města nás velice překvapuje, od roku 2008, kdy jsme zde byli poprvé, se Cholpon-Ata hodně rozrostla. Počasí chladnější, ani se nekoupeme, večeříme ve známé hospě u hlavní silnice. Odpoledne velká dešťová přeháňka s bouřkou. V podvečer se dostáváme na místní fotbalové hřiště, kde se odehrává finálový zápas poháru mezi Bosteri a Čon Orjuktu. Skvělá podívaná, nakonec na penalty vyhrává Čon-Orjuktu. Jeden místní fanoušek nám přibližuje místní složitou politickou situaci. Večer diskotéka u našeho kvartýru, pivko a uzená ryba.

1. 8. 2010 – Neděle
Dopoledne zjišťujeme v muzeu v Cholpon-Atě, kde najdeme nad městem petroglyfy, kam se chystáme zítra. Odpoledne navštěvujeme zdejší skanzen zaměřený na přehled všech hlavních světových náboženství a kyrgyzské kultury. Po včerejší bouřce se voda v jezeře ochladila na 20°C, na pláži focení s hadem. Večer ve znamení vodky s džusem – paráda 🙂

2. 8. 2010 – Pondělí
Ráno vyrážíme na výlet k petroglyfům. U sídla místní policie ve východní části města odbočuje silnice vzhůru na sever. Po cca 3 km se dostáváme na okraj města a před sebou vidíme vyprahlou louku posetou kameny (30 cm až 3 m v průměru), na kterých jsou více či méně patrné vytesané symboly (kozy, kříže, kola atd.) pocházející z 8. – 5. st. před n. l. Mají je na svědomí místní pastevci, kteří si tímto způsobem krátili dlouhou chvíli při pasení svého dobytka. Vstup k petroglyfům 50 Somů/osobu.

Po prohlídce petroglyfů pokračujeme vzhůru do hor podél řeky Čolpon-Ata, později podél jejího levého přítoku Kaška-suu. Dostáváme se na bezejmenný vrchol 750 m nad Čolpon-Atou (15:00h, 2375m). Parádní výhled na J na jezero a S na hlavní hřeben Kjungey Alatau. Dolů scházíme vedlejší dolinou vyschlého potoka a v 16:30h jsme zpět ve městě. Večerní koupání na Z pláži u hotelových komplexů, výtečná točená Baltika 7 a evropské jidlo – vepřové. Večer se družíme s dvěmi milými Ruskami z Uralu na pivku.

3. 8. 2010 – Úterý
Vstáváme takřka v poledne, asi těch Baltik bylo více, než je zdrávo. Celý den ospalý. U jezera vyzvídáme od mladé kyrgyzky pocházející z Džalalabádu, jaká je situace na jihu Kyrgyzstánu. Potvrzuje nám to, co jsme se dozvěděli doteď – západní média situaci nafoukli. Oš je z poloviny zdevastované město, ale v současné době je na jihu již klid. Večer navštěvujeme špičkovou restauraci Sambuca, která by snesla nejpřísnější evropská kritéria.

4. 8. 2010 – Středa
Celý den pod mrakem, návštěva léčebného bazénu v lázeňské části města (vstup 100 Somů/osobu). Plán na další dny – vrchol Boz-Ata-Taš 3177m.

5. 8. 2010 – Čtvrtek
Ráno (9:00h) jedeme taxíkem do vedlejší vesnice Progres a kousek nad vesnici do výšky 1700m. Počasí polojasné. Odtud putujeme pěšky podél říčky Baktuu-Dolon-Ata po cestě mezi pastvinami. Náš cíl vidíme od začátku dnešního treku před sebou, vrchol Boz-Ata-Taš. Na úpatí dorážíme po 2,5 hodinách pochodu, u potoka se posilňujeme pyrožkou a doplňujeme všechny tři butylky vodou (2100m), protože až do zítřka budeme na sucho. Stoupáme ostře vzhůru po málo zřetelném hřebínku na SV. Krávy jsou stálým společníkem. Obloha se zatahuje. Po necelých 2 hodinách (14:00h) se nám ukazuje Z předvrchol, který zdobí velmi zajímavě zvětralé skalní útvary až mysteriózního ducha. Na předvrcholu jsme za chvíli a v 14:30 h již stavíme stan v 3050m v sedle mezi hlavním vrcholem a Z předvrcholem Boz-Ata-Taš. Hrajeme karty, pozorujeme občas se ukazující vrcholy hlavního hřebene Kjungey Alatau (i Bilý klobouk se nám na chvíli ukáže) na severu a jezero v oparu s letovisky Cholpon-Ata a Bosteri na jihu. Zatažená obloha, bezvětří a teplota 28°C značí brzký déšt, který se dostavuje s odcházejícím dnem a trvá až do rána. Ruské kolo v Bosteri v noci úžasně koloruje.

6. 8. 2010 – Pátek
Ráno (8:30 h) poprchává, výhledy mizerné, balíme věci a scházíme dolů přes kamenitý hlavní vrchol Boz-Ata-Taš (3177m) JV hřebenem k řece Orto-Dolan-Ata. Namířeno máme dolinou do Bosteri (1600m), kde jsme již před více než týdnem užívali darů kyrgyzské kultury. Cesta se táhne, navíc nevede přímo ale motá se po polích sem a tam. Do Bosteri se dostáváme v poledne. Naše kroky vedou na pláž do gastinice U Lesnika na zasloužený výborný šašlik a pivo.

7. 8. 2010 – Sobota
Objevujeme uličky vedoucí na západní část pláže kousek od našeho ubytování. Dosud jsme chodili k jezeru na hlavní pláž. Odpoledne a večer vyklepávám Fandu ve stolním tenise. Užíváme si poslední večer v Cholpon Atě.

8. 8. 2010 – Neděle
Dopoledne se loučíme s Cholpon-Atou, poslední koupání v jezeře. Kolem 14:00h vyrovnáváme ubytování a odcházíme sehnat maršrutku do Biškeku (300 Somů/osobu). V půl třetí již odjíždíme a cesta je to opravdu zábavná. Řidič zřejmě ladí formu na Paříž-Dakar, bojí se i Fanda (což už je na pováženou), naprosto bez keců mám strach o život především při předjíždění do zatáček. Navíc první polovinu cesty vedle mě sedí zcela opilý Rus, kterému je zjevně špatně od žaludku. Druhou polovinu cesty ho jako partnera vedle sebe vyfasoval Fanda a kousek před Biškekem se tento nesympatický Rusák vyblil těsně Fandovi nohy. Naštěstí do našeho cíle to je již kousek a po 4,5 hodinách cesty opravdu velice rád opouštíme palubu maršrutky na biškekském avtovakzalu.

Okolí známe z roku 2008, zde nic zajímavého není, je lehce po 18. hodině, letadlo nám odlétá až ráno, tak se rozhodujeme, že letos vyzkoušíme centrum Biškeku. V hlavách máme dle zkušenosti z 2008 zakódováno, že Biškek je ošklivé město, ale po 10-ti minutové jízdě autobusem se dostáváme do centra a tento náš názor velice rádi měníme. Široké čisté bulváry, zelené upravené parky, vodotrysky, hospůdky, kavárny, sympatické tváře – obrovské milé překvapení. Večeříme na střeše obchodního centra Rosija, odkud je skvělý výhled na město. Večer vychutnáváme pivko (mají i Bernarda a Budvar!) v parku a seznamujeme se s místním lezčíkem Žéňou a jeho ženou (krom jiného znají Dinaru z Aksai Travel, se kterou jsem dohadoval zajištění pár služeb pro naši výpravu). Vypravuje nám o Chan Tengri, Leninovi a dalších jeho výletech a nakonec nám zajišťují dopravu do Manasu, kam se dostáváme před půlnocí, což nám ušetřilo nudné hodiny strávené na letišti.

Letos je odbavení bez problémů (před dvěma lety jsme museli zaplatit gumážku 550$, abychom se dostali do letadla) a odlétáme z Kyrgyzstánu. Přes Moskvu letíme do Prahy a náš výlet je u konce.

FOTOGALERIE          Rudův deník          Základní informace          Propagace

Propagace této výpravy:

• Článek v časopise Vertigo jaro/léto 2011 – strana 1, strana 2.
• Článek na serveru Pohora zde.
• Článek v Pěnčínském Zpravodaji 12/2011 – zde.
• Článek v časopise Lidé a Hory 4/2011 zde.