Členové: Zdenda Bouda, Fanda Ulrich, Ruda Černý, Vladimír Soják, Láďa Szilágyi, Mára Erban

FOTOGALERIE          Základní informace          Rudův deník          Propagace

První myšlenky o letošním letním výletu ve mě zrály už v létě 2008 na Tian-Shanu. Chtěl jsem něco velkého a hlavně panenského. Již dříve jsem viděl okouzlující fotku Piku Karla Marxe a Bedřicha Engelse v JZ Pamíru, tak proč nezkusit toto? Po návratu z Kyrgyzstánu jsem se začal pídit po informacích o této oblasti a zjistil jsem, že právě v létě 2008 na oba tyto vrcholy byli podniknuty první české výstupy. Tím pro mě oblast ztratila panenskost a začal jsem hledat alternativu.

Zůstal jsem v JZ Pamíru a našel jsem dolinu Sary-Šitcharv (Сарышитхарв), které vévodí Pik Moskevské Olympiády (5883m) (Пик Московской олимпиады), Maršál Grečko (6105m), Bajkonur (6038m) a Pik Ozbrojených sil (6236m). Byla by to první česká návštěva doliny. Na ruském netu jsem našel cestopis popisující průstup doliny z roku 2003 s výstupem na Pik Ozbrojených sil. Dle fotek a vyprávění to vypadá úžasně. Kontaktoval jsem moskevského horolezce Vladimíra Shaetayeva, který v 70. letech dolinu objevoval horolezecky a ten mi dodal velmi cenné dobové fotografie a mapky. K naší základní čtveřici – Zdenda, Fána, Vladimír a Ruda se přidal ještě Mára s Láďou a mohli jsme se připravovat.

Do Tádžikistánu je zapotřebí pro Českého občana vízum, na Pamir do oblasti Horního Badachšánu (GBAO) pak ještě zvláštní permit. Obojí nám pro jistotu vyřizuje kamarádka Jajka na Vídeňské ambasádě před odletem. Bohužel Mára s Láďou mají krátkou platnost pasu (je nutná minimálně 6 měsíců po skončení platnosti víza) a tak vízum a permit nedostávají a vsázejí na to, že tyto formality získají v Dušanbe (prý by to mělo jít).

Nejsme žádní extrémní lezci, jsme parta obyčejných milovníků přírody, hor obzvláště a chceme si užít neopakovatelné zážitky bez komerčních a konzumních zlozvyků.

Cesta do hor

1-3/7/009 Odlet z Prahy ve 14:00h, v Istanbulu v 17:30h (místního času, +1h). Na letišti Ataturk máme 3h času, tak dáváme pár piv (á 8 €) a ve 20:40h už sedíme v letadle do Dušanbe. Na tádžickou půdu dosedáme v 03:30h (místního času, +3h). Bagáž dorazila kompletní. Přímo před letištěm domlouváme dopravu do hor.

Celý den čekáme na udělení permitu pro vstup do GBAO pro Láďu a Máru, víza dostali bezproblémů přímo na letišti. Vladimír s klukama projel půlku Dušanbe, bohužel bezvýsledně. Možná prý zítra, ale kdo ví… V pozdním odpoledni se rozhodujeme, že my čtyři (Zdenda, Fána, Ruda a Vladimír) pojedeme do hor nyní a s klukama se sejdeme na místě (buď v Šitcharvu nebo na místě plánovaného Base campu) až budou mít permit vyřízený (což může být zítra nebo taky nikdy). Cenu za dopravu a jednodenní čekání řidiče domlouváme na 350 Somoni/hlavu do Khorongu, dále do kyšlaku (vesnice) Šitcharvu se uvidí (ani jeden ze dvou našich řidičů tam nikdy nebyl), máme štěstí na dobrou mašinu – asi 10 let stará Toyota Land Cruiser.

Hlavní cesta mezi Dušanbe a Khorongem je uzavřená kvůli skupince loupeživých mudžahedínů, kteří se usídlili v průsmyku na polovině trasy. Proto musíme jet oklikou na jih přes Kulab. Je to sice o 200km delší, ale za to horší cestou. V noci přejíždíme přítok Pjandže přes děravý most, u kterého spíme asi 3h. Odtud již cesta kopíruje hraniční řeku Pjandž, na druhém břehu pozorujeme afghánské kyšlaky. Do Khorongu přijíždíme v 16:30h, z Dušanbe sem 700 km. Domlouváme se na příplatku 200 Somoni za dopravu až do Šitcharvu. Silnice už je krásná, asfaltová a cesta utíká.

Konečně v 19:00h dojíždíme do Šitcharvu – naší základny na cestě do hor. V místním magazínu dáváme první pivko na Pamíru – Baltika 7, moc hezká prodavačka. Ihned se nás ujímá místní učitel Alik, který nám nabízí ubytování ve svém domě. Velice rádi přijímáme pozvání. Rodina Alika se nás velice mile ujímá a hostí nás bohatou a výbornou večeří (plov – něco na způsob rizota). Po třech dnech cestování nás konečně čeká vydatný spánek.

4/7/009 Ráno snídaně s Alikem a jeho rodinou, ochutnáváme místní širčaj (slaný čaj s mlékem a máslem, do kterého se drobí domácí chléb), ale doma si ho nikdo z nás dělat nebude. Dopoledne obhlídka nástupu do doliny Sary-Šitcharv, která začíná na východním konci kyšlaku, počasí polojasné a větrné, dostáváme se do 3150m. Velmi cenný průzkum pro zítřejší tůru do hor. Odpoledne relax a snaha o šíření české pivní kultury na Pamíru – pro pivo do 500m vzdáleného magazínu jezdíme autem s bráchou Alika. Tato misionářská činnost se z části daří, ale dá to ještě práci.

5/7/009 V noci v 01:00h nás budí Alik s tím, že „Vaši druzia prijechali“! Kluci dorazili, řidič je natáhl a jsou bez peněz, ale jsme opět kompletní. Ráno vyrážíme v 08:30h od našich hostitelů v plné polní (30 kg batoh) do hor. U Alika si necháváme pár věcí, které nebudeme v horách potřebovat a domlouváme se, že zhruba za 14 dní se vrátíme. Slunce pálí. Po 30min chůze na konci vesnice za mostkem přes řeku Sary-Šitcharv (2750m) uhýbáme ze silnice doleva a stoupáme kamenitou strání vzhůru (známe ze včerejšího průzkumu), řeku máme po levé straně hluboko pod námi.

Po dalších 30min scházíme z útesu přímo k řece a jdeme proti proudu přímo po břehu. Po 15min stojí v cestě soutěska, která nelze projít – stezka obchází toto místo přes skalní ostroh – strmé stoupání (80m výškových) a poté opět klesá k řece. Dalších 20min podél řeky, poté se stezka zařezává do levého suťového břehu a opět stoupá (100m výškových). Před 13h jsme u prvního mostku (3000m) přes řeku (kolem je osamocený lesík), po kterém se dostáváme na pravý břeh. Zde odpočíváme. Stezka odtud pokračuje mírně stoupajícím traverzem asi 100m nad řekou. Po hodině se dostáváme opět přímo ke korytu řeky a stále po pravém břehu pokračujeme dále až k soutoku (3300m) Sary- a Rosto-Šitcharv (pravý přítok), přes který vede druhý mostek. Hned za ním je travnatý palouček, kde si stavíme stany. Mezi 16:00h a 18:00h se tu objevuje kompletní naše parta. Po dnešní startovní tůře s těžkými bágly toho máme všichni plné zuby, obzvlášť Láďa, který zjevně doplácí na vyčerpanost z cesty z Dušanbe.

6/7/009 Dopoledne relax, hygiena celého těla a nabírání sil. Dnes se chceme krátkou 2h tůrou posunout k druhému pravému přítoku (3600m). Polojasno. Láďa je stále vyčerpán. Klukům doporučuji, aby zde den zůstali a odpočinuli si, dorazit za námi mohou později, cesta až do Base campu (BC) je jasná. Nakonec vyrážíme po poledni všichni. Cesta od soutoku vede vzhůru na plato, kde stojí rozvaliny pasteveckých obydlí. traverz pravého břehu řeky, po 1h stezka sbíhá přímo k řece. Zde je most. Chybně přecházíme na levý břeh, kde není stezka, a zbytečně se další 1h plahočíme po suťovém svahu. Lepší cesta je po pravém břehu, kde vede pastevecká pěšina. V 16:00h dorážíme k soutoku s druhým pravým přítokem. Je zde místo akorát pro naše tři stany přímo u řeky.

7/7009 Ráno balíme věci a v 09:30h už stoupáme strání levého břehu vzhůru, abychom obešli úzkou soutěsku, kterou není možné projít. Slunce svítí. Stezka se tu místy ztrácí, nestabilní suť. Za soutěskou (1,5h) sestupujeme k řece a odtud již po stabilní suti přímo po levém břehu. Poprvé se nám ukazují J svahy Moskevské Olympiády (5883m) a Maršála Grečka (6105m) – famózní! Z tohoto pohledu se jeví jako první reálná možnost k výstupu právě J stěna Moskevské Olympiády – suťoviskem zhruba do výšky 5000m a pak se zdá klíčové místo – ledovcový výšvih (cca 300-400m výškových) zakončený zleva ze dvou třetin šíře velkou převějí (té bychom se museli vyhnout po pravé části), těžko odhadovat sklon. Po překonání výšvihu se odtud jeví již snadný postup po zasněženém hřebeni.

Láďa s Márou jdou svým tempem, jsme dohodnuti, že tábor postavíme před prvním pravým přítokem, takže mohou využít na tůru celý den. Ve výšce 4000m se řečiště rozšiřuje a levý břeh zdobí ideální palouček pro stan – náš třetí tábor na cestě do BC. Ve zbytku dne hygiena těla, večeře, focení a odpočinek. Slunce úmorně praží. Kluci do večera nepřišli, počítáme, že zakempovali níže a jdou si svým tempem, dle dohody plán znají – BC před ledovcem ve výšce cca 4300m, takže není problém a sejdeme se tam.

Base camp

8/7/009 Vstáváme s prvními slunečními paprsky v 08:00h, protože teplota v našem stanu okamžitě prudce stoupá. Startujeme v 09:30h, stezka v těchto místech už není znatelná a jdeme přímo podél řeky vzhůru. První 2h pouze po levém břehu, potom přeskakujeme říčku dle libosti podle toho, na kterém břehu se nám zdá lepší terén. Celá dnešní cesta se nevzdaluje od koryta, šlapeme tu po stabilnější, tu po nestabilnější suti. Kolem 12h se nad námi otevírá pohled na monstrózní Pik Ozbrojených sil! Jeho jižní stěny zakončené převěji až na vrcholovém platu budí obrovský respekt. Po 3h cesty bychom měli být v místě prvního pravého přítoku řeky Sary-Šitcharv vytékajícího z jižní stěny Moskevské Olympiády, ale vidíme tu jen vyschlý žlab. Dále (4250m) se dolina otevírá a stoupání je již mírné. Po další hodině (13:30h) nalézáme vhodné místo na stanování – nejdříve na levém břehu (travnatý palouček) a po dalších 10min na pravém břehu (kamínčí), kde stavíme náš BC (4350m). Přímo nad námi se tyčí JV stěny Moskevské Olympiády. Odpoledne vaříme jídlo, odpočíváme. Kolem 16h přichází krátká sněhová přeháňka, jinak celý den slunečné počasí.

9/7/009 Vstáváme opět do sluníčka, ale potok je zamrzlý a stan pokrytý jinovatkou (v noci teplota -10°C). Dnešní plán je vystoupat co nejvýš na ledovec a zjistit výstupové možnosti a zároveň se aklimatizovat na vyšší nadmořskou výšku. Vyrážíme nalehko v 09:45h, kolem říčky stoupáme sutí k hranici sněhu (4500m).

Otvírá se pohled na JV stěnu Moskevské Olympiády, který naznačuje, že tudy to nepůjde – v první třetině stěny je po celé šířce kolmý skalní prah (asi 10-20m vysoký), který přechází v ledovou stěnu.

Uprostřed údolí tvoří zasněžená moréna hřbet, po kterém stoupáme pozvolna až na nejvyšší bod (4870m) – na polovině spojnice vrcholů Olympiády a Piku Ozbrojených sil. Tento bezejmenný vrchol nazýváme Pik Sary-Šitcharv. Jsou odtud nádherné výhledy na nejvyšší část doliny – podkovu vrcholů začínající V a S stěnou Piku Moskevské Olympiády a pokračující JV stěnou Piku Maršála Grečka, perevalem Uzbeckých turistů, Pikem Bajkonur, perevalem Medyr a končící Z stěnami Piku Ozbrojených sil. Famózní podívaná.

Potvrzují se slova domorodců, že letos ledovec drží hodně sněhu (a tím teče na tuto dobu v řece méně vody). Cesta pod sedlo Medyr k nástupu do SZ stěny Piku Ozbrojených sil je v těchto podmínkách velice náročná – bořící se sníh a značné množství trhlin. Jižní stěna Piku Maršála Grečka má podobný lezecký problém jako JV stěna Moskevské Olympiády – v první třetině těžký kolmý skalní prah a S stěnu Olympiády známe již z fotek – zdaleka nejextrémnější výstup oblasti. Po tomto průzkumu již víme, že v našich silách je pokus o výstup SV stěnou Piku Ozbrojených sil a J stěnou Olympiády.

Slunce celou dobu pálí, ale Hindúkuš na jihu je zahalen v mracích. Jen obrysy naznačují jeho famózní rozměry. V BC jsme za hodinu (15:00h). Kluci stále nedorazili, zřejmě volí svůj program. Slunce přestává svítit na naše stany kolem 16:30h a ihned se prudce ochlazuje k 0°C.

10/7/009 Po pěti dnech zápřahu už na sobě všichni cítíme únavu a proto dnešní den volíme odpočinek a průzkum J stěny Olympiády. Já s Fánou vyrážíme v 11:00h po proudu řeky a po 15min se od koryta odpoutáváme a stoupáme levým suťovým svahem do výšky 4450m, abychom viděli J stěnu Olympiády.

Potvrzují se mi domněnky, že tudy – J stěnou – by to mohlo jít. Suťoviskem podél prvního pravého přítoku to bude makačka a otrava, ale s tím se počítá. Zde na hranici sněhu (cca 5000m) to vypadá na výškový tábor C1. Klíčový sněhovo-ledový výšvih (300-400m) z tohoto pohledu vypadá snesitelně, otázkou zůstává jaká je převěj na konci výšvihu. To bude možné vidět až přímo pod výšvihem. Další postup po hřebeni by již neměl činit problémy.

Další varianta – výstup dolinou druhého pravého přítoku a Z stěnou na vrchol – se alespoň dle mapy jeví jako nejsnadnější cesta na Olympiádu, ale pro nás by byla v současné situaci náročná na přesun k nástupu. Museli bychom sejít zpátky k soutoku s druhým pravým přítokem a jím vystoupat, což by zabralo k nástupu minimálně 2 dny. V BC se dohadujeme, že zítra zkusíme výstupovou trasu J stěnou a v dalších dnech bude možnost dát pokus na Pik Ozbrojených sil.

V pozdním odpoledni nasávám neopakovatelnou atmosféru pamírských velehor na šutru nad naším táborem. Sedím si tu sám, tábor maje na dlani, řeka si hučí, Ozbrojené síly a Olympiáda nade mnou mě fascinují svou grandiózností, slunce mě občas zahřeje, občas mě ochladí poletující sníh… a já na to všechno čumím jako tele na nový vrata s otevřenou hubou… Uprostřed Pamíru, daleko od civilizace si tu připadám jak největší prdek na zeměkouli…a je mi tak fajn. Kvůli těmto pocitům jezdím rád do hor. Dnešní krásný den mě dobil energií a už se moc těším na zítřejší pokus o výstup na Olympiádu. Večer se konečně plně otevírá pohled na Karakoram a Hindúkuš (Gasherbrumy). Z toho máme všichni plný trencle.

Klíčové rozhodnutí a Pik Moskevské Olympiády

11/7/009 Před 06:00h nás budí Láďa, kterého vidíme po třech dnech! Přináší velmi špatnou zprávu – s Márou je to zlé – není schopen pohybu, leží ve stanu ve výšce 3900m asi 1,5h cesty pod námi, nejí a komunikuje velmi omezeně. Blesková schůze rozhoduje takto: Ruda, Fána a Láďa jdou k nemocnému zjistit situaci a budou se snažit ho nadopovat léky a dostat ho z toho. Zdenda s Vladimírem zkusí dle původního plánu výstup na Olympiádu. Dnes bychom měli vybudovat C1 v 5000m, zítra pokus o vrchol a sestup do BC případně do C1 a další den do BC. To znamená, že zítra večer či pozítří se tady v BC sejdeme. Snad se z toho Mára během této doby dostane. Kluci balí potřebné věci a scházejí dolů, zatímco já s Vladimírem ještě uleháme do spacáků. Tato zpráva nás dost vykolejila, ale pokus o Olympiádu dáme.

Z BC vyrážíme s Vladimírem v 11:00h. Asi 10min po proudu řeky a pak uhýbáme po suťovisku doprava, přesně podle včerejšího průzkumu. Suť je vysoce nestabilní, pořád ujíždí pod nohama a s těžkými batohy je postup dost namáhavý. Navíc se od rána cítím zle, zpráva o Márovi k tomu nepřidává. Cesta do C1 vede přes tři suťová břicha, které je ideální obcházet při pohledu zezdola zprava, jak to učinil Vladimír. Já jdu přes druhé břicho diretisimou přímo a to byla chyba. Místy sklon 45°, kameny pod nohama ujíždí, pro ruce není stabilních chytů. Velice vyčerpávající úsek. Poslední – třetí suťové břicho je již ze dvou třetin zakryté sněhem a oba ho jdeme zleva. Posledních 50m výškových nás čeká sněhovo-ledové korýtko. Nazujeme mačky a bereme do rukou cepíny. Na vršku tohoto břicha stavíme v 16:15h stan C1 v zákrytu velkého balvanu, který tvoří dobrou větrnou bariéru, výška 4950m.

Od stanu vidíme klíčové místo zítřejšího výstupu – sněhovo-ledový výšvih, odhadem začíná ve výšce 5100m, sklon vypadá na cca 45° a převýšení na hřeben 400m. Výšvih tvoří uprostřed zřetelné koryto, kterým budeme stoupat. Zleva jsme limitováni převějí a zprava čerstvým lavinózním odtrhem. Rozhodujeme se, že zítra půjdeme bez jištění, pouze se zbraněmi a mačkami, vypadá to, že by to mělo jít a budeme hrát na čas – chci se vracet z vrcholu co nejdřív, abychom se nebořili. Máme toho oba dost. Vaříme čaj a po chvíli usínáme. Budíček nařizujeme na 04:00h. Noc je výborná, klidná, vyspal jsem se zatím nejlépe z celého pobytu na Pamíru!

12/7/009 Startujeme od stanu dle plánu po 04:00h. Ranní vstávání mi nikdy nedělá dobře, dnešek není výjimkou. Hvězdy nám svítí na cestu. Po 50min se dostáváme do výšky 5100m na začátek výšvihu. Sklon potvrzuje odhady na 45°, sníh je tvrdý a přední hroty maček sympaticky drží. Začínáme lézt. Postup bez jištění je velmi rychlý a lezení mě baví. Užíváme si to. Již se pomalu rozednívá, za námi sluneční paprsky probouzí do nového dne Hindúkuš a Karakoram, fascinující pohledy nabízí v dáli K2, Broad Peak a Gasherbrumy. Na konci výšvihu, když se svah pomaličku narovnává, nás začíná šimrat sluníčko, což vítám s povděkem, protože už už jsem přestával cítit prsty u nohou. A přivést si domů omrzliny opravdu nechci. Slunce vše zpravuje. Stráň se zplošťuje a tůra se stává stereotypní až prudérní (5500m). Naštěstí již za chvíli vidíme skalnatou pyramidu značící vrchol Piku Moskevské Olympiády! Je to už jen 200m výškových, ale trvá to celou věčnost. Teď už ale věříme, že to dokážeme. Výšvih na samotný skalnatý vrchol je již v pohodě.

Vrchol – 7:30h!!! My dva jako první Češi na Piku Moskevské Olympiády 5883m! Příjemné pocity a velká radost. Famózní pohledy na podkovu vrcholů doliny Sary-Šitcharv a celý Pamír, Hindúkuš, Karakoram…na východě Pik Karla Marxe, na západě Pik Mayakovského. Ani mráčku, bezvětří, slunce…a nikdo nikde kromě nás dvou. Fotíme a vychutnáváme si neopakovatelné. Po hodině strávené na vrcholu sbíháme po trase výstupu ke stanu, kde jsme za 1h. Část výšvihu sjíždím po zadku, brzdím cepínem, to je fofr! Před 10:00h přicházíme do C1. Jsme vyčerpaní a na 3h usínáme. Kolem 14h balíme věci a scházíme dolů do BC.

Cesta po suti nezáživná. V jednom momentě (4700m) se Vladimírovi zasekává noha pod šutr a zůstává zašprajcovaný s batohem v nehybné poloze. Já jsem asi 100m pod ním a slyším jen „Pomoc!“. Odhazuji svůj batoh a vydávám se k němu. Ani nechci domýšlet, jestli je to zlomená noha. Naštěstí, když jsem asi 50m od něho, volá, že je OK, dostal se z toho sám a vypravuje mi, co se přesně stalo. Do BC se dostáváme po 16:00h.

Nalézáme zde dopis od Ládi, který je nyní na tůře na ledovci. Dle zprávy je to s Márou zlé. Kolem 17:00h Láďa přichází k nám do BC, vyměňujeme si zážitky, vaříme čaj a jídlo. Mára je prý stále nehybný. Zítra balíme věci a scházíme dolů k nemocnému, abychom se dohodli na dalším postupu. Mísí se ve mně pocity radosti z vrcholu a starostí o to, co budeme dělat s Márou.

Nemocný Mára

13/7/009 Vstáváme v 08:00h, balíme vše co uneseme a v 10:30h scházíme k Márovi, cesta trvá 2h. Po šesti dnech se opět vidíme všichni pohromadě. Pohled na Máru není moc pozitivní, ale podle toho, co říkají kluci, tak dnes už vypadá dobře, prý je znát posun k lepšímu. Pozitivní je, že komunikuje, ale stále pouze leží. Kluci mají radost, že jsme s Vladimírem dali vrchol Olympiády.

Během našeho výstupu se o Máru staral Fána a Ruda sešel dolů k pastevcům pro mléko a ajrak (něco na způsob jogurtu). Odpoledne se Vladimír s Rudou vrací do BC pro zbytek věcí, přenucují tam a zítra sejdou zpět k nám.

14/7/009 Dopoledne Mára sám vylezl ze stanu! Velký pokrok. Začíná se znovu učit chodit. Vypadá to, jako kdyby totálně ožralý loutkoherec minimálně po třiceti pivech vedl svou loutku. Nezaujatý divák by se válel smíchy, ale při vědomí, že tohohle člověka potřebujeme dostat dolů a kousek pod námi je technicky náročné místo – soutěska nad druhým přítokem, tak to až tak legrační není.

S Fánou se rozhodujeme, že sneseme komplet naše věci a část věcí kluků o tábor níže – k soutoku s druhým přítokem do výšky 3600m, tam přespíme a zítra opět vystoupáme sem k Márovi. Budeme doufat, že zítra bude Mára schopen s hůlkami a bez batohu postupně scházet s doprovodem po vlastních nohách. Láďa tu zůstává s Márou Láďa a odpoledne přichází Ruda s Vladimírem z BC, který zametli.

15/7/009 Po klidné noci u druhého přítoku (3600m) vyrážíme s Fánou v 9:45h s prázdnými batohy ke klukům do 3900m, kde jsme v 11:30h. Mára vyzbrojen hůlkami a plembákem pro případ pádu zkouší chodit a k velké radosti nás všech mu to docela i jde. S Fánou bereme věci Máry a Ládi a všichni scházíme. Márovi to jde na danou situaci skvěle! K všeobecnému úžasu se Mára dostává za 3h až k druhému přítoku do 3600m! Když zvládnul tento úsek, tak odtud je to už pohoda – tady vede pastevecká pěšinka až dolů do kyšlaku.

Vzhledem k této pozitivní situaci s Márou se domlouváme, že zítra půjdeme na dvoudenní trek do doliny druhého pravého přítoku a on začne pomaličku sestupovat s nejpotřebnějšími věcmi (spacák, stan a jídlo na dva dny) směrem do Šitcharvu.

Dnešek byl velmi dobrým dnem. Mára sešel nejtěžší úsek cesty a už je prakticky soběstačný. Z nejhoršího je venku. Ale legrace to nebyla – první 3-4 dny o sobě nevěděl, byl ochrnutý od prsou dolů a 5.-6. den se začal učit znovu chodit. Je otázka co bylo příčinou. Odhadujeme to na totální vyčerpání organismu a jeho „restart“ od nuly, případně neznámou bakterii či menší mrtvičku…? Nám s Fánou dochází pomalu ale jistě jídlo.

16/7/009 Mára schází dolů do Šitcharvu. My ostatní vyrážíme v 10:30h na trek do doliny druhého pravého přítoku řeky Sary-Šitcharv. Jdeme nalehko, bez stanu, pouze se spacákem a karimatkou. Spát budeme pod jezerem ve výšce cca 4300m pod širákem. Začátek stoupání (prvních 400m) do výšky 4000m je ostrý, poté pozvolné stoupání po staré moréně. V 13:00h přicházíme do výšky 4250m k malému vyschlému jezírku. Zde – na travnaté pláni – se rozhodujeme, že budeme spát – přímo mezi JZ stěnou Olympiády a Pikem 5696. Bouldruji na velkém šutru a kocháme se krásnými výhledy na okolní štíty. Jídla už máme málo, zbývají jen polévky, chybí sladkosti.

V noci sleduji škvírou ve spacáku fantastickou hvězdnou oblohu a vychutnávám si tajemný klid nočního Pamíru, hluboký zážitek. V noci je do -5°C.

17/7/009 Láďa, Ruda a Vladimír jdou ráno výš pod JZ stěnu Olympiády. Já s Fánou sestupujeme k našemu stanu do 3600m. Odpoledne stavíme mužíka vedle stanu, vaříme a relaxujeme. Dojídáme poslední zbytky jídla, zítra scházíme po dvou týdnech z hor do Šitcharvu.

Šitcharv a lázně v Yamchunu

18/7/009 Balíme veškeré věci a v 09:45h scházíme po 14 dnech dolů do civilizace. Za 40min jsme u soutoku Sary- a Rosto-Šitcharv (330m), u prvního mostu (3000m) v 11:30h. Následuje vyčerpávající úsek přes tři stoupání, slunce pálí, chodidla v pohorách už neskutečně pálí. Před posledním výšvihem na náhorní plošinu musíme brodit řeku. Teče již moc vody, dvakrát tolik, co před 14 dny, když jsme šli tudy nahoru. Poslední úsek po asfaltu do vesnice je už opravdu za trest. První zastávka samozřejmě v magazínu (14:30h) – vítá nás milý úsměv prodavačky, dáváme Baltiku 7 a sladké oříšky. Během 1h se tu setkáváme všichni včetně Máry, který od domorodců dostává přezdívku baletka, ta se ihned úspěšně ujímá. Korunu všemu dává Vladimír, když jednou Máru nazývá omylem houslistou

U Alika doma je celá rodina šťastná, že nás opět vidí a že jsme všichni v pořádku. Berou nás za členy rodiny, heslo „Host do domu, bůh do domu“ zde opravdu platí na 120%. Odpoledne bohaté pohoštění, předáváme Alikovi triko naší výpravy, mapy a pasujeme ho na 7. člena naší výpravy jako našeho hostitele. Večer košatá diskuze o problémech světa, šíření české pivní kultury. Z místního jazyka: Sary = horní, Rosto = pravý, Charv = řeka, Šit = saxoul (zdejší trnitý keřík).

19/7/009 Vydatná snídaně, hygiena celého těla (po opravdu dlouhé době), vycházka po Šitcharvu, koupání v Pjandži.

20-21/7/009 V 08:00h odjíždíme za minerálními prameny. Řidiče nám domluvil Alek. Po komunikačním šumu mezi námi a řidičem se nakonec dostáváme do vytoužených lázní Yamchun (3100m), kde si užíváme teplý pramen minerálních vod (43°C), koupání zde stojí 10 Somoni. Procházka k pevnosti Yamchun z 3. st. př. n. l. Úžasný relax po dřině v horách. Stanujeme přímo před lázněmi. Noc teplá, 14°C. Dopoledne koupání v lázních, odpoledne odjezd zpátky do Šitcharvu.

22/7/009 Výlet pěšky do 10km vzdáleného kyšlaku Daršaj – výchozí místo na Pik Mayakovskovo –(6096m), odtud si domlouváme dopravu autem do 50km vzdáleného regionálního centra Ishkashim (30 Somoni/hlavu zpáteční). V Ischkashimu trh, výměna peněz, restaurace, zmrzlina.

Dušanbe

23-24/7/009 Loučení s Alikovou rodinou. V 09:00h vyrážíme na cestu do Dušanbe. Dopravu máme zajištěnou přes Aleka (450 Somoni/hlavu). Jedeme starým UAZem. Cestou do Ishkashimu měníme 4x kolo. Kvůli špatnému benzínu auto chcípe a každých 20-30km musíme chladit motor kýblem vody z řeky (ještě že jedeme pořád podél Pjandže). Do Khorongu jedeme dlouhých 9h (200km, cestou do hor jsme tuto trasu jeli 2h). Naštěstí teď už můžeme jet po hlavní trase z Khorongu do Dušanbe, protože loupeživou bandu, která blokovala pereval cestou do hor již tádžická armáda postřílela. Z Khorongu už auto jede dobře. Spíme pod perevalem asi 3h. Ráno samozřejmě slunce, jak jinak. Potkáváme Čechy z výpravy www.zigulikemdomongolska.cz. V Dušanbe jsme konečně v 19h. Ubytováváme se u bráchy řidiče. Večer v Safari Baru Dušanbejské točené pivo – opravdu není dobré, ale teče.

25-26/7/009 Celý den si užíváme v Dušanbe: pivko, net, bazar, koupání v Komsomolském ozeru, motorový člun, ruské kolo, řetízák, střelnice, kulečník, zmrzlina, meloun, jídlo. Nejprve si fotíme my domorodce, po tom, co si s Fánou kupujeme košile s kravatou a na hlavách máme pravé pamírské čapky, tak si domorodci začínají fotit nás. Večer vodní dýmka, ostrašující zkušenost s tádžickým žvýkacím tabákem. Láďa jde večer před odletem na komín (je to komínář a chce mít cenný zářez z Dušanbe), chytá ho policie, jelikož nemá s sebou doklady, tak přichází s policajtem až do bytu, pokuta 20 €. V 02:00h ráno jedeme na letiště taxikem, Vladimír, Láďa a Ruda zadrženi na policejní stanici jako potencionální teroristi, po půlhodině ukecávání jsou propuštěni. V 05:10h odlet do Istanbulu a dále do Prahy. V Praze po 13h.

Strávili jsme čtyři nezapomenutelné týdny na tádžické půdě. Zdravotní problémy jednoho člena výpravy ovlivnili průběh celé akce, naštěstí vše dobře dopadlo. I přes tyto nepříjemné chvíle se nám podařil první český výstup na Pik Moskevské Olympiády (5883m) a i zbytek času jsme si řádně užili, takže hodnotím výlet na Pamír jako velice povedený. Zážitek musí být hlavně hluboký. Těch máme dost. Navíc většina z nich je i pozitivních, což je něco navíc

Děkujeme sponzorům: HUMI OUTDOOR, Expediční fond, ISOTRA, Evropská cestovní pojišťovna, JUREK S+R, MEGAPIXEL, Stínící technika František ULRICH.

FOTOGALERIE          Základní informace          Rudův deník          Propagace

Propagace této výpravy:

• Článek v American Alpine Journal zde.
• Vystoupení Zdendy Boudy v pořadu CZeška na cestách v televizi Public TV (14. díl, druhá polovina pořadu věnována naší výpravě).
• Dne 7. 8. 2009 vyšel článek o naší expedici na serveru Hedvábná stezka – článek naleznete zde.
• Článek na serveru Horydoly zde.
• Promítání fotek z naší výpravy na Posledním slanění HO Loko Liberec 21. 11. 2009.
• Článek v prosincovém vydání Pěnčínského Zpravodaje – strana 1, strana 2.
• Článek v časopise Lidé a Hory 6/2009 – strana 1, strana 2.
• Článek v časopise Vertigo podzim/zima 2009 – strana 1, strana 2, strana 3.
• Výstava fotografií z naší výpravy – Výstavní síň OS Osm na Palmovce v Praze (25. 3. 2010 – 25. 4. 2010).
• Promítání filmu a fotografií z naší výpravy – zasedací místnost OÚ Pěnčín, 9. 4. 2010, 18:00 hodin.
• Promítání filmu a fogografií z naší výpravy – Klub Cestovatelů v Praze, 12. 4. 2010, 18:30 hodin.
• Výstava fotografií z naší výpravy – zasedací místnost OÚ Pěnčín – květen 2010.
• Promo video značky Jurek od Lumíra Pecolda zde.