Tian Shan 2010 – Rudův deník

Zpět na Zdendův deník

Tian Shan 2010 – Rudův deník

Tak se nakonec rozhodujeme do Kyrgyzstánu přeci jen vyrazit …..

17. 7. 2010

Předávám ségře klíče od bytu, sedáme ke Zdenálovi do dodávky a v 10:18 razíme směr letiště. Vážení zavazadel docela hlídají, naštěstí máme všichni bágly +/- 20 kg (Aeroflot). Klasicky dáváme na Zdendovu kartu jídlo, let do Moskvy v pohodě. Na letišti v Moskvě objevujeme Budvar 0,3l za 1,50 EUR, začíná se nebezpečně kalit J Nálada dobrá. Kalíme s dalšími Čechy. Let opožděn. Celý let z Mosky jsem prospal.

18.7.2010

Na letišti víza 70 USD! (minule 30 USD), čeká nás zástupkyně cestovky s řidičem. To je dobře, máme cca 2 hodiny zpoždění proti plánu. Měníme peníze (46,60 S/200 USD; 60 S/1 EUR), vše tedy násobíme krát 0,4. Jedeme do sídla cestovky, protože jsou to zároveň majitelé Redfoxu. Tak kupujeme kartuše, tuším 150 S/kartuši. Kartuše se později osvědčí, made in korea. Diara se s námi loučí, jedeme s řidičem Sergejem směr jezero. Sergej je z Karakolu, tak to nezná v Biškeku, je schopen nás hodit jenom k nějakému nóbl magazínu, nákup produktů na tržišti se tak nekoná. Jedeme s větrem o závod, v Čolpon Atě kupujeme alespoň chleba, za ČA dáváme na půl hodiny koupačku. Koupačka nás po cestě ohromně osvěží. V Grygorjevce odbočujeme směr údolí, jedeme k 1. bariéře, jak to nazvala Diara v mailu. 1. bariéra je bohužel závora na začátku údolí, k našemu cíli je to ještě pořádný kus! Přebalujeme věci, Jajka se fotí za bakšiš s orlem, mezitím mi potulný pes sežral piroh. Fána dohodnul odvoz stařičkou Ladou k „jezeru“, chlapík chce 2.400S! Zdá se nám to moc, ale Fána už rozjel akci. 20 S/hlavu vstup a 100 S za auto. Cesta 6 lidí+řidič+jeho kámoš+naše batohy v malém, rozpadajícím se autě, to je boj! Auto nás ale vezme pěkný kus, jít to pěšky by bylo děsný, ani neprotestujeme a dáváme dalších 500 S za odvoz k druhému jezeru. Počasí nic moc. Rozděláváme stany, něco k jídlu a spát.

19.7.2010

Přebalujeme batohy a razíme hlouběji do údolí řeky Čong Aksu. Batohy jsou děsně těžké, občas prší. V cca 3.000 m.n.m. stavíme stany. Místní pastevec nám prodává kumys, domlouváme se, že nám příští den naloží batohy a odveze na koních o kus výše. To se nám moc líbí! Fotíme kytky, krávy, Jajka uvařila prima baštu. Počasí se vybralo, opláchnu se v řece. Večer čtu knížku.

20.7.2010

Čekáme na Fandu se Zdendou, kteří stanovali o kus níže. Přijel pastevec, ukazujeme na mapě, kam chceme hodit, čekáme na jeho kámoše. Fotíme se. Pastevci chtějí 3.000 S!! To je fakt moc! Nasazujeme 600 S, „náš“ chlapík klesá na 1.000 S, což jsme schopni dát, druhý pastevec ale nechce, a tak odjíždí a my bereme na záda těžké „hajtry“. Jdeme cca 2 hodiny údolím a pak odbočujeme do naší doliny. Nejdříve musíme přebrodit řeku. Já a Fána se koupeme, já jsem si navíc velmi bolestivě narazil koleno. Jdeme dolinou, i v ní skot, stopy a trus dobytka jsou až na konec zeleného pásma v cca 3.500 m.n.m., kde i my rozděláváme poblíž pramene stany. Po několikáté nás chytá bouřka. Vaříme výborný kus-kus, lezeme do stanu, vítr a déšť, sníme baštu, dáváme příděl salámu navíc, pak sladká tečka, píšu deníček. Večer čtu knížku, do noci diskutujeme s Jajkou.

21.7.2010

Ráno brzy vstáváme, venku prší. „A chčije a chčije“. V přestávkách vaříme, po obědě se chvíli vyčasilo, jdeme na morénu obhlédnout cestu. Krásné kytky, fotíme panoramata. Vaříme, opět se kazí počasí. Jajka sjíždí lovečák jako divá a už plánuje vyjezení a vyloupení Čolpon Aty J Večer přijde na návštěvu Eva s Vladimírem, hrajeme karty, učím je kozla, jdeme spát.

22.7.2010

Ráno to zase vypadá s počasím bledě, nakonec ale vyrazíme v 8 hod na kopec Pik Kantbastau. Nepříjemné suťovisko, kousek po ledovci, do kopce po suti a sněhu a otvírá se před námi sněhové plato. Jj trochu zaostává, jdu mezi ní a hlavní skupinou jako spojka. Stáčíme se vlevo k cca 60 m vysokému, poměrně prudkému ledovému prahu. Vydupeme ho nahoru, pak nás čeká dlouhý, příkrý sněhový svah. Vladimír vyšlapává stopu v hlubokém sněhu v prudkém svahu, jede jako mašina. Konečně v sedýlku. Dáváme čaj a tyčinku. Strmý štít vzbuzuje velký respekt. Na pravou sněhovou pyramidu se určitě nedostaneme. Jdeme na východní vrchol. Sklon svahu je po překročení trhliny prudký, místy velmi prudký! Sníh je naštěstí dost hluboký na to, aby se dalo relativně bezpečně postupovat. Čeká nás cca 200 m adrenalinu. Konečně nahoře! Děláme vrcholové foto, s obavami hledíme do hlubiny pod námi. Mám z toho strach. První jde Fanda, druhý Zdenda. Nejhorší úsek je nahoře, pod sněhem a ledem se skrývá skála. Na sestupu se nechávám první úsek odjistit Jajkou, pak už pěkně na svoje triko. Snažím se být maximálně opatrný, trvá mi to relativně dlouho. Překračuji trhlinu, konečně sedýlko. Pálí mě oči, nechal jsem brýle u Jj a slunce nám začalo svítit. Počasí nám vůbec překvapivě přálo. Koukám na Ryžský pereval, vzpomínám, jak jsem tam před lety stál. Jj se nechce zastavit, aby mi dala brýle, vybuchnu! Možná je to zbytečné, ale nechci dopadnout jako Zdenda před dvěma roky na Isiskatělu. Další prudký svah jedeme po prdeli, strhnu na Jajku a Evu slušnou lavinku! Mám strach, zda se něco nestalo, koukají nám ze sněhu jenom hlavy, vše OK, smějeme se jako blázni!!! Proč my to děláme?! Vladimír jede rozvážně po zadku za námi. Fotíme se. Pokračujeme v sestupu, na ledovém prahu mě Jajka opět zajistí, ale je to spíše k vzteku než užitku. Nedohodneme se, kdo bere lano, jestli já ho stáhnu, nebo jak to vlastně bude, lezu pro lano, abych ho stáhnul, Jajce mrznou ruce, krátká výměna názorů, hned mě moje prudká reakce zamrzí. Dole naštěstí čeká Eva a Vladimír, zahřejí Jajce ruce, rozmotáváme a smotáváme lano. Je docela těžké, Eva si s ním na vrchol fakt mákla! Cesta přes plató, suť, ledovec, pak dlouhý traverz přes suťovisko, to je děsnej opruz, bere člověku sílu i náladu. Přicházím s Jajkou v 19 hod. Cítím se trochu unavený, ale jsem celkem OK. Jajka se jde mýt, připravuji vařič. Vaříme bramborovou kaši s cibulí a lovečákem. Fakt dobrý! Večer se mi ani nechce spát, nakonec ale usnu a spím spokojeně až do rána.

24.7.2010

V noci výrazná změna počasí. Zima a žádný déšť. Ve stanu 4°C. Budík zvoní v 6:10. Lezu ven, vše omrzlé, ale azuro. Chystáme se na výstup, Fanda se Zdendou ještě spí, dnes mají jenom sestup. Razíme v 7:30. Začátek opět protivné suťovisko, pak lezeme na ledovec, po něm se chodí dobře. Ale ouha! Výše je ledovec pokryt sněhem, začínáme se bořit. Jajka u toho brblá a má nějaké řeči, kazí mi to náladu. Vstupujeme na žebro, i zde hluboký sníh. Cestu opět prošlapuje Vladimír. Chvíli ho střídá Eva. Já se po nich bořím, štve mě to, nadávám! Fyzicky se cítím až překvapivě dobře, ale nebaví mě to, nemám dnes ten správný drajv! V 13:45 jsme na vrcholu ve výši cca 4.300 m.n.m. Krásné rozhledy. Vrcholová fota. Kantbastou vypadá z této strany jako vznešená pyramida. V cca 14 hod jdeme dolů po svých stopách. Zase se bořím, nic moc úleva. Za hodinu jsme nicméně u paty ledovce. Sestup po ledovci. Za hodinu jsme tam, odkud nám výstup trval 4 hodiny. Cesta po ledovci, odpočinek, ohavná suť. V 16:50 jsme v táboře. Sušení věcí, koupání, večeře, hodně pití. Večer hrajeme karty. Dnes budu spát dobře. Ještě chvíli povídám s Jj, spánek. V noci nahoře bouřka. Úchvatné představení!!

p.s.

Vrchol jsme pojmenovali Pik Pikule Prince Jaromíra, pikule = po kule ve sněhu, princ Jaromír = přezdívka Vladimíra

25.7.2010

Vstáváme v 8 hod. Počasí nic moc, ale neprší. Postupně se vykopáváme ze stanu. Balíme. Začíná svítit slunce. Pálíme odpadky. Je jich hromada, hlavně Zdenda s Fánou vyprodukovali smetí jako město Dillí za jeden měsíc J Pálení nám zabere čas, vyrážíme cca v 11:30. Probijeme se k řece, tentokrát brodíme v sandálech a s vykasanými gatěmi. Proud je prudký, ale dáváme to celkem v pohodě. Pádíme dál. V místě našeho stanování velká diskuse, zda ještě nepůjdeme na „Bílý klobouk“, kam šel Zdenda s Fandou. Já jsem proti, Vladimír se také netváří, Jajka by asi šla, Eva by šla, kdyby byl nějaký tahoun. Diskuse k ničemu nevede!, shazuji batoh a jdu na kopec obhlédnout dolinu. Je 14:45, batohy jako kráva, dolina dlouhá jako šlak, jídlo a palivo dochází, já bych šel dolů. Ostatní se připojují. Šlapeme dál údolím, u jednoho pastevce kupujeme chleba, smetanu, kumys. Vše za 100 S + 1 USD na panáka + 50 S ještě na jednoho panáka. Nelíbí se mi to, to by v TJK nebylo. Pořádně se nacpeme a jdeme dál, asi v 18 hod nacházíme pěkný plac na stanování. Udělali jsme oheň, vaříme na ohni, romantika jako prase. Uvidíme, co se mnou udělá zvýšená dávka kumysu.

26.7.2010

Vstáváme pozdě, vaříme čaj z mateřídoušky, myjeme se v řece, cca v 10 hod přicházejí z vrchu Fanda se Zdendou, radostné shledání. Kopec dali! Drhnu ešus, balíme, jdeme dolů. O kus níže Fanda, Zdenda a Eva kupují u pastevkyně mléko, smetanu. Jdu s Jj napřed, před námi jde Vladimír. Těsně před jezerem nás dojíždí gazík, v něm F+Z+E, dohodli odvoz za 2.000 S až do Grygorjevky. Nastupujeme, cestou u jezera nabíráme V, musíme přeorganizovat batohy, jde to. Jedeme jako sardinky v gazu údolím, ještě i stačíme fotit. Jsme jak zájezd fakírů a hadích žen J V Grygorjevce vystupujeme a Fanda hned dohodnul odvoz 2 vozy za 1.400 S do Bostery. Jedu s Jajkou a Vladimírem, oba hučí, že je to děsně vysoká cena, Jajka do mě vartuje, sice s nimi souhlasím, ale jsem unavenej, nechce se mi reagovat. Ať si všichni trhnou. Za půl hoďky jsme v Bostery, odmítáme nabídku na zprostředkování ubytování, nálada je napjatá. Hned po výlezu z aut nám nabízí nějaká ženská ubytování, 3 pokojová kvartýra za 1.200 S. Jdeme to omrknout, lepší než v Čolpon Atě. Bereme, nálada se uklidňuje, zatím platíme jeden den. Teplá voda, záchod, lednice, elektřina, Fanda se Zdendou za chvílí vypálí do víru velkoměsta, my se ještě pacifikujeme. Nakonec i my vyrážíme. První pivo, pirožky, cestou v restauraci „Zolotaja rybka“ královsky pojíme a popijeme za 1.600 S. Koupačka v jezeru Issyk Kull taky bezva. Večer nakupujeme jídlo, meloun. Děláme si posezení na verandě. Večer přijde Fanda a Zdenda, oba na sračky J Je to sranda, koukáme s nimi do foťáku na fotky a rekonstruujeme tak jejich den, který si úplně nepamatujíJ Jdeme spát s dobrou náladou.

27.7.2010

Spíme dlouho, snídaně, karty, nikam nespěcháme. Platíme ještě jeden den, po 12 hodině vyrážíme, Fanda se Zdendou už jsou pryč, kupujeme jídlo, nacházíme internet. Koupačka, karty na pláži, zmrzlina, uzená ryba, ruské kolo, prostě bezvadně proflákanej den! Večer ještě šašlik a blíny s medem a tvarohem, holky jsou spokojený, já též J Večer dohadujeme odjezd směr druhá strana jezera.

28.7.2010

Ráno balíme, v 10 hodin vyrážíme, hned seženeme maršrutku za 250 S/osobu do Balikči. Nakupujeme produkty. Maršrutka staví v Čolpon Atě na autobusáku, tam přibírá další lidi do Biškeku. Jedeme. V Balikči nás vysazují, hned seženeme za 1.300 S/výpravu odvozy do Aksay na druhé straně jezera. Řidič veselý chlapík, co byl v Praze a Varšavě, cesta rychle ubíhá. V Aksay je sotva magazín, dokupujeme rybičky a sušenky. Cesta nahoru? Jak tam pojedeme? Nakonec nás řidič bere dolinou až k vesnici Koksay ve výšce 2.100 m.n.m. na břehu stejnojmenné říčky, tato dolina je naším cílem. Je to fakt borec, ani si za to nic neřekl, když nad ním nebděl jeho šéf, dohodli jsme se s ním, že mu dáme alespoň 200 S na cigára. Vesnice nevzhledná, pěstování brambor a píce, zemědělský charakter. Jdeme kus nad vesnici k řece. Fanda se Zdendou v špatném rozpoložení, už není pivo a děvočky. Chtějí rychle stavět stan, my ale pokračujeme výše. Stavíme stan v 2.500 m.n.m. Není zde tolik stád a nejsou tu žádné stromy, jenom keře planých růží! Večer vaříme, déšť, karty. Spím jako zabitý, i když řeka hučí.

29.7.2010

Vstáváme a razíme po 8 hodině nahoru údolím. Já s Jajkou jdeme napřed, asi 20 minut za námi Eva a Vladimír. První kyšlak, opět změna, není to jurta, ale zděný dům. Paní je vyplašená, nabízí kumys, bavíme se s jejím synem. Cesta vede po bývalé zpevněné cestě pro terénní auta, zřejmě tudy ale už dlouho žádné auto nejelo. Druhý kyšlak, po cca 3 hodinách poslední kyšlak. Čekáme na Z+F, ale po půl hodině nám idylu pokazil déšť! Balíme se a jdeme vzhůru k moréně. Prší! Diskuse nad místem pro stavění stanů. Nakonec je stavíme na první moréně ve výši cca 3.100 m.n.m. Jdeme se podívat z hrany morény do údolí, kluky nevidíme. Asi postavili stan, jakmile začalo pršet. Nemáme mapu, tu má Zdenda. Nemá tedy smysl nějak dumat, kam půjdeme zítra. Asi na kluky počkáme a povyneseme batohy buď doprava, nebo doleva do výšky cca 3.500 m.n.m., kde končí zelené plató. Večer standardně vaříme a hrajeme karty. Ostatní se dohadují, jestli to kluci nezabalili, tomu moc nevěřím.

30.7.2010

Prší! Nikam se neženeme. Po 8 hodině nás však budí lovci. Je jich cca 8, v maskáčích a s nábojovými pásy vypadají nebezpečně. Bavíme se s nimi já s Vladimírem, Eva s Jajkou raději zůstávají ve stanu. Chlapi nemají benzín do vařiče, vaříme jim čaj. Obhlíží se zájmem naše věci, jsou v tábořišti jako doma. Snad nebude průser!? Naštěstí není. Pokecáme, dají si čaj, jdou. Loví v údolí horské kozy. Mají krásné psy. Turisty tu neviděli, neví, kam nás zařadit. Za půl hoďky přijedou už s plnou parádou, Na koních, pušky se zaměřovačem, fakt ostří hoši. Vladimír s Evou a Jajkou nicméně fotí, pak fotím Vladimíra s puškou na koni, nakonec fotíme Evu a Jajku na koni J Jeden lovec mi dává adresu, slibuji, že pošlu fotky. Hoši odjíždí, jedna skupina však jede na protější sráz, holky mají dilema, kam na hajzlík, protože na ně musí se svými dalekohledy vidět. Pastevec z horního kyšlaku nám přinesl zprávu od Fandy a Zdendy, že prý to balí kvůli počasí, a že jedou k jezeru a z Čolpon Aty budou dělat výlety do hor!? No nic, kdyby alespoň mapu poslali! Děkujeme pastevci, balíme věci a jdeme vlevo od čela hlavní morény údolím potoka vzhůru. Krásné bílé hořce! Za 1,5 hodiny dáme převýšení 400 m, jsme 3.500 m.n.m. u pramene vody schováni pod bokem morény, stavíme stany, vaříme, děláme inventuru zásob. Je pořád mlhavo, ale prosvítá slunce. Hezký den v horách! Plánujeme. Karty.

31.7.2010

Jdeme vzhůru údolím na suťovou morénu. Rozhodujeme se vylézt na ni. Když jsme na ní, jdeme sutí dolů na sníh, Když jsme na sněhu, jdeme po ledovci nahoru ke konci údolí. A kopcem na horu. Je cca 15:10, když máme před sebou závěrečný hang. Vyšli jsme totiž dost pozdě, zdrželo nás počasí. Po dobu cesty ale počasí docela dobrý. Na hraně vrcholového kopce nasazuji já s Evou mačky, sedáky, bereme cepíny. Vladimír razí vepředu tvrdošíjně cestu. Nasazování výstroje nám zabere čas, doráží Jajka. Eva následuje Vladimíra. S Jajkou sledujeme, jak jde Vladimír přes lavinózní svah. Přešel ho k skalnatému žebírku, Eva následuje jeho stopy. Vladimír vyleze výšvih po skále, Eva kus obleze s cepínem po sněhu a zbytek také doleze po skále. Vladimír si nad skalním žebírkem nasazuje mačky na posledních 100 m. S Jajkou to sledujeme, říkala, že nechce jít dál, ale byl to jen manévr, abych na ní počkal, než si nasadí výstroj, pak otáčí, že by to možná šla. Trochu brblám, traverzujeme. U skály nechci sundávat mačky, volím způsob Evy, tj. začátek s cepínem, zbytek po mačkách po skále. Skála se drobí, je to nepříjemné, ale dá se to. Pak už zbylých 100 m svahem a jsme v sedýlku. Výškoměr ukazuje 4.050 m.n.m. Nádherný výhled na protilehlou ledovou stěnu a ledovec pod ní. Fotíme. Nad námi proletí orel. Paráda! Kazí se počasí, musíme dolů. Přes skálu se rozhodneme jistit, tentokrát je to jednomyslné rozhodnutí celé skupiny. Jajka jistí, jde Eva, pak já, dole připravím štand z cepínu a ledovcového šroubu. Vladimír sleze, jdou s Evou dál, já odjistím Jajku, sleze to úplně v pohodě, já jsem tam tak v klidu rozhodně nebyl. Slézání se už koná za silného větru a sněžení. Mrznou mi nohy. Rychle traverz a dolů z kopce na ledovec, přes ledovec a pak 1,5 hodiny protivnou sutí. Suť mi bere veškerou duševní energii a i síly fyzické. Stojí mi tohle za to? Stály ty výhledy za to? Kolikrát jsem už něco podobného viděl a absolvoval!? Už se mi nechce! Tohle se mi nechce! Asi dám pauzu, začínají mě lákat spíše jiné aktivity! Návrat v cca 19 hod. Večer vaříme, rýže ne a ne se uvařit, tak jíme až pozdě večer. Je mi zima, v devět už i tma, jsem hladovej i zmrzlej a nerudnej. Jíme ve stanu, rýže se sojovým masem zažehná všechny chmury. Dnes žádné karty, jdeme spát. V noci změna počasí, velká zima!

1.8.2010

Venku zima, ale vidím, že přes kopec k nám dnes zavítá sluníčko. Jajka ale už nechce čekat a budí mne, ještě když je v údolí kosa! Ty voe, to je neděle! Jsem nepříjemnej, dnes se mi nechce nikam honit! Nicméně vyrážíme po snídani, alespoň že už je teploučko. Jdeme se mrknout do pravé větve údolí. Šourám se za ostatními sutí. Fotím. Nespěchám. Sejdeme přes suť do malého, zeleného údolíčka, za ním jdeme přes zeleno-suťové hřbítky nahoru na obzor. Cesta stoupá, ale je docela dobrá. Na vrcholu morény opět fotím. Dále už dnes nepůjdu. Dorazili ostatní, tlacháme, pijeme čaj a dáváme sušenky. Vychutnáváme slunce. Vladimír s Evou pak pokračují, my jdeme pomalu zpět. v 14:30 jsme u stanů. Sušíme, sluníme se, i když chvílemi nepříjemný vítr, plánujeme další dny, protože já už v údolí nechci být. V 17:45 přišli Vladimír s Evou, zkoušeli vylézt jeden kopec, ale skála byla rozdrolená, tak to nedolezli. To se mě mohli zeptat. Vaříme, domlouváme další program, večer karty. Zítra jdu s Jajkou dolů, Eva s Vladimírem půjdou na „zelený“ kopec.

2.8.2010

Je opět krásný den. Vydatně snídáme, Eva s Vladimírem odbočují doleva, my jdeme dolů. Cesta rychle ubíhá. Trochu se dohadujeme ohledně cesty, jdeme totiž po druhé straně řeky do vesnice Toguz Bulak. Nad hlavou nám krouží orel. Cestou dolů potkáváme pastevce, zve nás k sobě domů na kumys. Přijímáme. Doma jeho žena a vnučka. Příjemné překvapení! Velmi prostý příbytek. Máslo, marmeláda z černého rybízu, černý čaj s mlékem, chléb, vše velmi dobré. Pastevec velmi příjemný. Informace čerpá z rádia. Nalévá nám na cestu kumys, velmi dobrý, filtrovaný. Nechce žádné peníze, dáváme vnučce 50 S. Rozdíl proti některým jiným pastevcům. Nepije, rozumný, netahá z turistů peníze (oni tady tedy žádní nejsou). Ještě mě posadil na svého koněJ Scházíme dolů do vesnice, je 14 hod. Cesta nám trvala se zastávkou u pastevce necelých 5 hodin. Toguz Bulak děsná, nepěkná díra. Stavíme na kraji vesnice na cestě k hlavnímu tahu kolem jezera. Vypadá to nedobře, žádný provoz. Nějaký výlupek se ptá, kolik dáme, když sežene mašinu. Nemáme na něj náladu, chceme se posunout o něco dále. Po několika krocích nám náhle zastavuje „tabletka“, starý dobrý UAZ. Ukazuje se, že je to parta seizmologů z Biškeku, kterou vede Andrej. Andrej mluví anglicky, vše jsou to velmi vzdělaní lidé. Jedou dále k jezeru, s vděkem přijímáme možnost se přidat. Andrej zná mnoho zajímavého o okolí, nakonec nás vysazuje v dolině „Skázka“ (pohádka) společně s jeho kolegou Tuligenem. Tuligen vypadá trochu jako pastevec, ale má obrovský přehled a smysl pro humor. Dolina Skázka – usazeniny síry a jiných barevných nerostů vyvrásněné a zerodované do úžasných tvarů připomínajících postavy z pohádek. Fotíme, je to velmi působivé. Scházíme pěšky k jezeru, kde v jedné ze zapadlých zátočin u městečka Kadži-Saj kempuje výprava seizmologů. Stavíme stan, večerní koupačka, potom družba. Výborný lagman. potom mnoho přípitků vodkou, koňakem a pivem, nakonec přijde v noci na řadu šampaňské. Kecám ještě s Andrejem a Tuligenem na pláži, úžasná hvězdná obloha.

3.8.2010

Budí mě šramocení Jajky a šumění vln „ moře“. Jajka jde fotit na pobřeží, já skáču do vln jezera. Studené, ale osvěžující. Klube se opět krásný den! Snídaně, čaj, další diskuse. Pomaličku balíme. Tuligen má dnes 60. narozeniny, my jsme včera všechno vypili. Jak tomu rozumím, nemají moc peněz v rozpočtu na nový alkohol pro oslavu. Nejsou to ovšem žádní sprostí ochmelové! Vezmou nás dále ještě asi 25 km podél břehu jezera, kde chtějí opět u vody postavit tábor a oslavit narozky. V místním magazínu skoro nic není, ale kupujeme alespoň něco sladkostí a vodku a pivo a dáváme je na rozloučenou naším novým přátelům. Ti nám dojednali za 50 S odvoz do města Kyzil-Suu na stojánku taxi a maršrutek. Dojemné a srdečné loučení, jedeme. Na místě taxikář nezklamal, říká, že je to 50 S za jednoho! Nehádám se s ním a tahám druhou pajdu. A nějaký taxikář už nám nabízí odvoz do Karakolu za 300 S. Odháníme ho, za chvilku sedíme v maršrutce do Karakolu za 30 S/osobu. Cesta rychle uběhne. V městě Karakol se chvíli orientuji, razíme směr Jurta kemp. Cestou se zastavujeme v Info centru, od roku 2008 opět o něco vybavenější (mapy, pohlednice, tištěné informace)! Paráda! Kupujeme mapu za 300 S, získáváme potřebné informace. Ubytování v Jurta kempu – nakonec bereme jurtu za 250 S/osobu. Potkáváme zde Čechy, jedou vlakem přes Rusko a střední Asii do Číny a pak do JV Asie. Bavíme se spolu, pak vyrážíme do města. Navštěvujeme pravoslavnou katedrálu, pak Yak Travel. Zítra možná budeme mít odvoz do Arašanu, už se ptali dva turisti před námi. Domlouváme sraz na zítra v 8:30. Jdeme se mrknout na čínskou mešitu, zajímavé. A potom do restaurace na šašlik, staropramen, salát, … Obsluha trochu zabržděná, ale jídlo moc dobré. Večer návrat do kempu. Chceme více informací o Pik Převalského, mladý kluk z kempu neví. Večer přijede guide, ten nám prý info dá. Jíme pamlsky, večer opravdu přijede guide, Chceme se ho zeptat, přeruší nás však a předem říká, že když jsme si ho nepronajali, za každou konzultaci musíme zaplatit 10 EUR, že už má po pracovní době, ble ble!!!! Koukáme jako blázen! Hmmm, tak nic! Totálně mi to zkazilo náladu! Blbec! Už tu bydlet nebudu! Alespoň že je horká sprcha. Jsme rozladěni. Jdeme spát.

4.8.2010

Jdeme do Yaktravelu, tam nás potěšili, lidí je dost, s námi 6. V 8:30dle plánu přijede auto UAZ, nasedáme a jedem pro lidi. Jsou to 4 lidi z GER, ale jak se ukazuje, původem jsou z Karakolu. Vyjíždíme z Karakolu a za cca 15 minut odbočujeme směr lázně Altin Arašan. Cesta je fakt pekelná, je to spíše koryto řeky, kameny … Ve 12 hod po cca 2,5 hodinách cesty jsme nahoře. Vítá nás Valentýn, ptá se, zda nemáme slivovici, hostí nás čajem. Ukazuje se, že trénoval motokros ve Strakonicích, tak má k Čechům kladný vztah. Jdeme se koupat do jeskyňky dole u řeky, co Valentýn vybudoval, je to paráda! Voda 40°C, Jajka, pivo Baltika 7, co jsem si na tu příležitost koupil. Vydržíme se ráchat hodinu. Valentýn nám zatím připravil oběd. lagman a plněnou papriku. Je to výtečné! Ještě s ním chvíli klábosíme, platíme 1.000 S dohromady za odvoz a jídlo, fotka na památku, vyrážíme. Cesta vede přes most, zrovna zde očkují ovce a kozy. Část stáda zaženou na most, ten následně z obou stran uzavřou, a už to jede. Fotíme. Přecházíme řeku a jdeme jejím údolím. Pak se cesta stáčí podél přítoku vpravo nahoru. Po cca 2 hodinách cesty máme za sebou 200 výškových metrů, jsme v 2.800 m.n.m. na hranici lesa. Stavíme stan, děláme si ohníček, romantika. Cítím ale, že se mi dělá vřed na zadku! L OJ OJ!

5.8.2010

Ráno je opět krásně, akorát nám trochu znepříjemňují život ovádi, což řešíme repelentem. Bolí mě zadek. Vyrážíme v cca 9 hod, dolina se neuvěřitelně táhne, jen pomalu nabíráme výšku, což vzhledem k těžkým batohům moc netěší. Jde to pomaleji, než jsem čekal. Po několika hodinách vidíme pereval (průsmyk). Vypadá jako halda hlušiny. Musíme dát těch 200 m sypké drobné suti a nejhorší bude za námi. Výstup je fakt pakárna, těžké bágly vše umocňují. Jajku bolí pata, co si odrazila v dolině Skázka. Chvilku na ní čekám, v 15 hodin dolézáme do sedla 3.860 m.n.m. Výhled vynahrazuje celé naše martýrium. Nádherné zelené ledovcové jezero Alakol, štíty hor, ledovec pod Pik Palátka (palátka = stan). Pik vypadá opravdu jako postavené klasické „áčko“. Fotíme, odpočíváme, dáváme čaj. Počasí nám přeje. Nádhera! Traverz severním úbočím jezera je opět docela náročný a trvá nám cca 2 hodiny. Na konci jezera se rozhodujeme, že zítra oproti plánu na Pik Převalského nemůžeme. Únava, zanícený zadek, bolavá pata. Rezignujeme tedy na další sestup a stavíme v závětří stan. Jdu pro vodu k ústí jezera, myju se, vaříme výborný kuskus a k tomu ještě ovesnou kaši s ovocem. Jezero je krásné. Přichází 4 Frantíci, bavíme se. Naplněný den! Jdeme spát. Bolí mě zadek, nemůžu spát, nejhorší je, že mám zničená záda a nejde si přitom lehnout na záda a protáhnout se. Nakonec však usínám.

6.8.2010

Mlha. Je mi špatně. Jajka se jde koupat, užije si ledovou vodu jezera, které již podle místních začíná v srpnu zamrzat, pak se o mě stará. Nikam nespěcháme, v 9:45 začínáme balit, Někdo se nás snaží vystrašit házením kamínků a vytím, ukáže se, že je to Vladimír s Evou. Včera dorazili dle původního plánu do bivaku Sirota, což jsme my s Jajkou nedali. Vítání! Chvíli vyprávíme. Výprava na zelený kopec prý nakonec perfektní, výhledy na horská jezera a skalní jehly. Vladimíra s Evou YakTravel pěkně vypekl, domluvený transport nedopadl dle plánu. Eva je z toho naštvaná, myslím, že je naštvaná i na nás, chtěla jít na Pik a my se válíme u jezera. Eva s Vladimírem pokračují nahoru na pereval, my pomalu scházíme dolů. Pohodička. U vodopádů při ústí jezera si děláme přestávku, fotíme. Jajka si čte. Poslední dny v horách. Scházíme k bivaku Sirota. Cesta nic moc, suť. Bivak tvoří srub s ohništěm a dvě velká otevřená venkovní ohniště. U bivaku vaříme, stavíme stan. Odpočívám, není mi dobře. Večer zase vaříme, Vladimír s Evou nikde. Máme obavu. Nakonec v cca 21 hod dorazili, „šaškovali“ někde na ledovci. Nemůžu pořádně spát ….

7.8.2010

Pomalu se balíme, není mi nic moc. Pálíme „musor“. Jdeme dolů. Cesta přes vrbičky a později i keře nic moc. Prší. Prší vydatně a neustále. Klesáme dolů. Bohužel moc prudce. Míjíme v lese nepříliš výraznou cestu k mostu, což já s Jakou nemůžeme vědět, protože jsme to nešli nahoru. Sejdeme u řeky, Vladimír už brodil, nesedí mi to, z kopce bylo dále vidět i velký, hlavní tok řeky!? Samozřejmě jsme blbě, brodíme úplně zbytečně, navíc mi při brodění praskl vřed. Jsme mokří, prší na nás a Jajka mi čistí prdel. Fakt síla! Brodíme zpět a hledáme cestu k mostu. Nakonec musíme celkem dost nastoupat, ale cestu najdeme. Jdeme k mostu, přecházíme na hlavní cestu údolím. Jdeme za deště dolů. Po cca 3,5 hodinách jsme u jurt pastevců. Nabízí nám taxi za 300 S za všechny do centra. Ukáže se, že je to bezva cena. Míjíme závoru vstupu do národního parku, strážce tam není, tak ušetříme s Jajkou 250 S/osobu vlezného do NP. Taxi nás vysadí přímo u kempu, dobrá cesta v prostorné audině za výbornou cenu. V jurta kempu klasicky 250 S/osobu v jurtě. Prší stále, ve městě výpadek proudu, hospody zavřené, šašlik nebude! Jedna hospoda otevřená, ale výběr velmi omezený kvůli té elektrice. Dávám si čaj a 2x boršč, to šašlik nenahradí. Nakupujeme si jídlo a s Jajkou kupujeme pečené kuře za 330 S. V jurtě jedeme druhý chod, Vladimír nám pomohl s kuřetem, celé padlo! Sušíme, jsme vykoupaní a máme nacpané břicho! Můžu ležet na zádech, to je paráda. Hrajeme skoro do půlnoci kozla.

8.8.2010

Ráno nespěcháme. Sušíme, sprcha, ranní převaz, pak jdeme do města na snídani a na čaj. Navštěvujeme tržiště, kupujeme pár drobností. V kempu dobalujeme věci a jdeme na bus, měl by jet v 13:20. Na vokzálu (nádraží) sedáme do minibusu, cena 260 S + 40 S/ osobu + batoh, tj. suma sumárum 300 S/osobu. Pěkná cena! Jedeme. Cesta ubíhá. Dvě zastávky, počasí dobré, maršrutka taky docela dobrá, nijak nacpaná …. Cestou fotíme prodavačky meruněk a místní hřbitovy, po 7 hodinách jsme v Biškeku na nádraží-sever. Jdeme do hospody, kyrgyzská klasika, nic moc výběr, šašliky nakonec nemají. Co se dá dělat? Před desátou platíme a jdeme k vokzálu, hned dohadujeme odvoz za 500 S za všechny na letiště. V 22:30 jsme bez problémů na letišti. Asi za hodinu dorazí Zdenda s Fandou, podle zjevu a nálady je jasné, že i oni si to užiliJ Vyprávíme zážitky, chvíli spíme na sedačkách.

9.8.2010

Brzy ráno se odbavujeme, tentokrát žádný problém s milicioněry, vše bez problémů. V Moskvě smog a smrad z lesních požárů, Šeremeťovo ale funguje. Opět vše bez problémů. Přílet do Prahy, bágly dorazily v pořádku, loučíme se se Zdendou a Fandou, přijel pro nás Zdenál, vysazuje Vladimíra na Dejvický, nás hází před barák, ještě chvilku kecáme, konec zvonec, výprava úspěšně dokončena.

Zpět na Zdendův deník

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Pokud chceš zadat komentář vyplň tento filtr proti spamovým robotům Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.