Tatry – Žabí kůň, Žlutá stěna, Ľadový štít 2006

pisci_tatry
Písči v poslední délce na Ľadový štít.

Naše první lezecké Tatry, tak hurááá!

Pátek – 7. 7. – Příjezd na Štrbské pleso, sraz s Písčim (spolulezec), tůra na Chatu pod Rysy, večer vyběhnutí na Rysy.

Sobota – 8. 7. – Ráno jdeme na nástup na Východní hřeben III na Žabího koně, počasí je zamračené, již na nástup je lezení II-III, k samotnému nástupu slanění 15 m do sedla, po hraně přes 3 štandy na vrchol – krásné trojkové exponované lezení (expozice jako prase!), poslední délku lezeme za deště, slanění.

Počasí se vybírá a přemísťujeme se k nástupu Häberleinovy cesty IV na Žabího koně, přes 3 štandy na Východní hřeben, krásné lezení – už vážnější čtyřkový kroky, opět úžasná expozice, tlučeme první skoby, poslední délka opět za deště, slanění a sestup, cestou začíná poměrně vydatně pršet a tak se ukrýváme v jednom bivaku, kde jsou s námi další tři Češi. Ve vedlejší stěně bojují dva lezci (lezec s lezkyní) na nástupu na Žabího koně (tam co jsme šli ráno). My přečkáváme nejhorší slejvák v bivaku. Déšť ustává a vidíme jak lezkyně z té dvojky stojí ve strmém sněhovém poli na stejném místě už 20 minut (za slabého deště). Je asi 300 m od nás, tak se k ní vydáváme. Říká nám, že kousek nad ní (50 m) je v trhlině její parťák, prý spadl ze štandu, když ho sejmul kámen. Horskou už prý zavolala. Dostáváme se ke zraněnému, nehýbe se, nereaguje, v ústech i nose krev, polovina helmy rozdrcená. Je to dost blbé místo – musíme sami rychle zaštandovat, tak si od něj beru kladivo a zatloukám skobu. Vytváříme pro záchranný tým alespoň plošinku na lepší manipulaci. Do chvíle už slyšíme vrtulník. Postojem do “Y” ukazujeme pilotovi inkriminované místo (později se ukázalo, že jsme tímto horské službě dost pomohli, protože lezkyně jim do telefonu v šoku říkala jiné místo). Vrtulník tu nemůže přistát, tak spouští jednoho borce k nám dolů ke zraněnému. Bohužel musí konstatovat, že jemu už nepomůže. Posílá vrtulník dolů k Žabím plesům, ať sedne. Zatím připravujeme s členem horské služby slanění mrtvého níže – do místa, kde si ho vrtulník nabere. Smutná zkušenost. Celé to bylo takto: dvojku zastihlo špatné počasí na nástupu Východního hřebene a tak začali sestupovat, když byli na štandu, tak chlap nebyl přidělanej ke skobě a v ten okamžik ho sejmul padající kámen, holka slanila do míst, kam spadl a volala horskou – tam jsme ji spatřili my a šli k ní. v podvečer jsme šli na chatu pod rysy, kde jsme spali.

Neděle – 9. 7. – Ráno vyrážíme s věcmi opět do Žabí doliny – cíl vylézt Štáflovku na Voliu vežu (prý lahůdka). Cestou vidíme, že po Polácích zůstaly dvě lana ve štandu, tak si pro ně dolézáme (když ne my, tak by si je vzal někdo jiný…). Kolem 10h se však obloha zatahuje a začíná vydatně pršet. Leje s přestávkami až do 15h – lezení musíme stopnout. Přečkáváme déšť v jednom bivaku u Žabích plies a odpoledne scházíme dolů k Popradskému plesu a električkou jedeme do Tatranské Lomnice, kde máme sraz s naší druhou polovinou týmu – turisti – Fanda a Milan. Kalíme v Lavíně na nádraží a spíme pod širákem u bazénu v Tatranské Lomnici.

Pondělí – 10. 7. – Jdeme všichni společně na Terinu, kde jsme v 13h. Turisti (Fanda a Milan) pokračují přes Priečné sedlo na Zbojandu a dolů zpátky do Smokovce. Já s Písčim odpoledne vylézáme Žlutou stěnu Východní stěnou III (6 délek, 3 z toho krásný trojkový lezení, 3 délky v zarostlém terénu). Spíme na Teryně.

Úterý – 11. 7. – Chceme jít na Brnčálův pilíř V na Ľadový štít, ale netrefujeme nástup a lezeme 10-ti délkovou kombinaci cest “Levou částí pilíře” a “Groszovu cestu” – výsledkem je parádní lezení s pětkovými délkami, avšak také špatně zajistitelné štandy. Velká cesta, velká zkušenost. Sestup z Ľadového štítu též zajímavý (II) ale již pohodový.

Středa – 12. 7. – Cíl – vylézt nejkrásnější cestu celé výpravy – Korosadowiczovu cestu V na Žlutou stěnu – super linie v pevné skále. 5 délek na Východní hřeben Žlutky. 3. a 4. délka klíčová – nejprve koutová spára, pak traverz v hladkých plotnách doleva – šluchta dolů kolem přes 100 m. Paráda! Na Terině se balíme a jdeme přes Priečné sedlo na Zbojandu a dolů do Tatranské Lomnice. Večer kalba v Lavíně.

Čtvrtek – 13. 7. – Návštěva Belianské jaskyně a večer odjezd přes Poprad do Prahy lůžkovým vlakem.

FOTOGALERIE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Pokud chceš zadat komentář vyplň tento filtr proti spamovým robotům Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.