V únoru a březnu jsme podnikly přípravu v zimních Tatrách na letní výpravy do vysokých hor. První výpad k bratrům na Slovensko mířil do Velické doliny, které vévodí na západě nejvyšší vrchol bývalého Československa – Gerlachovský štít (2654 m).
Odjíždíme jak je zvykem při všech výletech do slovenských kopců nočním vlakem z Prahy. Tento způsob dopravy má několik výhod: vlak odjíždí v půlnoci, takže družina může ladit formu celý večer v některé z pražských hospod, nenasytní zájemci mohou ladit formu i v kupé, ve vlaku se člověk celkem slušně vyspí a ráno je čilý na tůru. Tak nějak to probíhalo i tentokrát.
Ráno vystupujeme ve Štrbě, zubačka nás vyváží na Štrbské pleso a další vláček do Tatranské Polianky. Odtud již stoupáme po svých. Celkově je letos v Tatrách velice málo sněhu, sněhová pokrývka začíná být celistvá až od 1500 m. Zhruba po 1,5h přicházíme k Sliezskému domu (1670 m). Mírný déšť se střídá se sněhem a vítr nám ukazuje co umí. Jdeme se usušit a občerstvit dovnitř. Horský hotel Sliezský dom je právě měsíc v provozu po důkladné a zjevně nákladné rekonstrukci. Novotou to tu ještě smrdí.
Po 14. hodině vyrážíme vzhůru do Velické doliny, dnes chceme postavit stany v místě zvaném Kvetnica cca 2000 m n. m. Vítr sílí a postup začíná být nepříjemný. Za chvíli se dostáváme ke strmému výšvihu do místa zvaného Večný dážď. Zde nasazujeme mačky a navazujeme se na lano. Kousek traverzujeme ve strmém srázu, poté pokračujeme již lehčím terénem vzhůru. Zde se výšvih narovnává a vítr zde dosahuje maxima, viditelnost tak 20 m a chumelí. Je docela problém postupovat kupředu. Tady stan rozhodně nerozděláme. Pokračujeme dále do doliny. Kolem 16. hodiny nacházíme vhodné místo pro stan kryté skálou. Rychle stavíme stany a zmrzlí vlézáme do spacáků. Noc je dlouhá a vítr nás nenechává moc spát. Navíc stany nám do rána z poloviny zapadali sněhem, který na nás tlačí ze všech stran. Ani ráno se počasí nezlepšuje a v rychlosti se shodujeme, že pokračovat výš je blbost. Sestupujeme na Sliezský dom a tam počkáme, vždyť ne nadarmo se na horách říká, že jedenáctá rozhodne.
Staré pravidlo se opět potvrdilo – kolem poledne se vyklubalo z mraků slunce a počasí se rychle začíná vylepšovat. Vítr sice neustává, ale odpoledne je již jasno! Podnikáme hezký výlet pod stěnu Velických Granátů kousek od chaty a zkoušíme lehké lezení s cepíny. Jelikož stále fouká, rozhodujeme se, že přenocujeme na Sliezském domě a zítra se pokusíme o výstup na Východní Vysokou (2428 m).
Ráno se potvrzuje optimistická předpověď počasí, i vítr se zklidňuje. Rychle nabíráme výškové metry vzhůru Velickou dolinou, kolem 10. hodiny jsme již pod jižní stěnou Východní Vysoké. Volíme krásný firnový žlab, sklon místy 45°, lezení si užíváme. Závěr výstupu je shodný s turistickou cestou vedoucí z Polského hřebenu. Na Vrcholu jsme před polednem a Tatry se nám odvděčují fantastickým výhledem na celé pohoří – Zbojnická chata ve vedlejší dolině, Lomničák, Gerlachy, Veľký Žabí štít…prostě fantazie. Seběh zpátky na Sliezský dom je rychlý. Odpoledne se začíná zatahovat, ale to nám už vrásky na čele nedělá, protože my odjíždíme zpátky domů.
Druhý náš výpad do zimních Tater směřoval do Furkotské doliny, konkrétně na Chatu Pod Soliskom s úžasným pozadím Kriváně. Cestou vlakem jsme to přehnali s lahvovým Šarišem, což mělo za následek bolesti hlavy a břicha všech členů družiny po celý oblačný pátek. I přesto jsme dali hezkou tůru na Sedielkovu kopu (2061 m) s přechodem do Sedielkového priechodu. Další již sluneční den jsme vylezli firnový žlab vedoucí do Nižné Soliskové Štrbiny v hřebeni Solisek. Nádherné výhledy na náš včerejší cíl a do Mlýnické doliny na majestátní pyramidu Satana. Zde jsme již použili i lano, sklon místy dosahoval přes 50°. Navečer jsme si vyběhli nad chatu na Predné Solisko (2093 m). Poslední den jsme vybrali za cíl Mlýnické Solisko a jeho jihozápadní firnový svah. Po poledni se již sníh hodně lepí na mačky a jaro se i zde ve vysokých horách hlásí o slovo. Nejvyšší čas to zabalit a jet domů. Ve Štrbě na nádraží nám nezůstává skrytý ChmiChmo bar a točený Janáček. Bez pravé slovenské hrušky by to taky nebyly řádné Tatry, takže je veselo 