Na Roháče jsem se již několikrát chystal, nakonec moje premiéra v Západních Tatrách vyšla na prosinec 2008. Vyráželi jsme v šesti lidech – já, Fána, Housin, Gou, Erik a Mára ve čtvrtek 18. 12. 2008 vlakem z Prahy. V Ružomberoku jsme v pátek ráno a busem se dostáváme až nad Zuberec pod Bielu skalu (12 h).
Odtud (900 m) vyrážíme již po svých do strmého kopce po červené turistické značce. Sněží a je lehce podn nulou, viditelnost špatná. U Radových skal ve výšce asi 1500 m končí pás lesa a začíná jeˇště hustší mlha, vidět je už jen na pár metrů. Po 3. h nalézáme ve výšce 1650 m slušné místo pro naše stany v kryté dolince. Kolem 16. h uleháme do stanů, stále sněží a fouká vítr. Kolem půlnoci máme stan již zcela zafoukán čerstvým sněhem a Fandu už irituje tlak sněhu ze všech stan – stan se nám změnšil na polovinu – a tak jde vyhazovat sníh kolem stanu. Ráno vstáváme kolme 8. h, balíme věci a pokračujeme směrem na Sivý vrch.
Viditelnost je stejná jako včera, když jsme sem přišli – pár metrů, sněží a fouká silný vítr. Cestu pouze odhadujeme. Naštěstí Housin tudy šel před dvěma měsíci, tak alespoň zhruba ví, kudy máme jít. Při traverzu pod vrcholem využíváme cepíny, výšvih po řetězech na skalní hřbet a po něm dál vzhůru. Na vrcholu Sivého vrchu (1805 m) jsme kolem 10. h.
Sestupujeme do sedla Pálenica (1600 m). Kousek před sedlem se rozhodujeme kvůli počasí pro sestup Bobroveckou a Jaloveckou dolinou do civilizace. Stříháme to kolmo dolů jihovýchodní strání do Bobrovecké doliny, značnou část sešupu sjíždíme po zadku, což cestu dost zrychluje. Konečně jsme na žluté turistické stezce, střídáme se v prošlapávání čerstvého sněhu a sestupujeme podél Polianského a později Jalovského potoka až do výšky 850 m, kde začíná civilizace – kousek odtud je vesnička Jalovec. Od procházejících se lidí dostáváme tip na horský hotel Mnich kousek odtud. Neváháme a razíme tam. Hotel vypadá velice honosně jak zvenku, tak vevnitř. Velice milá recepční nám dělá cenu 500 Sk/noc/osobu a my využíváme této nabídky. Na pokoji sušíme věci, dáváme si zaslouženou večeři, pivko, borovičku, tancujeme na diskotéce, zpíváme karaoke show…
V neděli dopoledne opouštíme horský hotel Mnich a vracíme se kousek zpět po včerejší trase ke křižovatce žluté a červené turistické stezky. Jdeme doprava po Tatranské magistrále, opět sněží ale zde dole je cítit obleva. Po 2 h se dostáváme na chatu Kožiar, dáváme pivko a busem se odtud dostáváme do Liptovského Mikuláše. Večer odjíždíme do Prahy.
Dobrá akce, dobrá parta lidí. Kvůli počasí se nepodařil delší přechod hlavního hřebene Roháčů. Důvod pro brzký návrat do oblasti.