Jizerky polskou stranou
V polovině ledna jsem vymyslel výlet přes polskou stranu Krkonoš na Velkou Jizerskou louku. Přidal se kamarád Milan z Prahy, se kterým jsme si dali spicha ve vlaku z Liberce do Harrachova. Z harrachovské železniční stanice, kde vlak svou jízdu končí, vybíháme 50 výškových metrů a už jsme na území Polska. Bohužel je obloha zamračená a jindy pěkné výhledy nám budou dnes zřejmě zapovězeny. Po mírně zvlněné cestě nad řekou Jizerou jdeme do 5 km vzdálené osady Orle – dříve zvané Karlstal. V objektu bývalé školy je sympatická horalská hospoda a my využíváme zdejšího milého pohoštění k zahnání permanentní žízně a probouzejícího se hladu.
Odtud pokračujeme po Staré Celní cestě k jižním stráním Zlatých Jam, kde budujeme bivak. Večer teplota klesá na velmi mírných -5°C. Ráno nás vítá stejné počasí jako včera – zatažená obloha, občas poletuje sníh. Naše cesta vede na chatku Gorzystow, která stojí v srdci Velké Jizery. Dáváme si tu snídani a pokračujeme dále. Zdejší krajina asi nejvíce z českých míst připomíná severskou Skandinávii a kanadské tundry, podle mě nejkrásnější a nejvýstižnější místo – srdce Jizerek.
Potřebujeme přejít Jizeru, která je tu už poměrně široká. Nepřeskočil by ji ani Mike Powell se svým světovým rekordem ve skoku do dálky (895 cm), celistvý led, který by nás udržel tu není a tak nezbývá než se svléknout do trenek a řeku přebrodit. Poté nás čeká pochod zasněženým klečovým hájem, boříme se občas až po prsa do hlubokého sněhu, je to makačka. Po hodině jsme konečně na cestě, která nás dovede kolem nejodlehlejší jizerskohorské skály Houby na Předěl. Odtud sbíháme Šindelovým dolem do Bílého potoka a v kultovní Bártlovce zapíjíme dnešní zdařilý den.
Bivak na Jizeře
Další výlet do zimních Jizerek jsme podnikli společně s Gouem a Milanem na konci ledna. Začínáme na vymrzlém Bedřichově po 10. hodině a pro zahřátí si dáváme u stánku Budvar 12°. Okamžitě se zahříváme na provozní teplotu a můžeme vyrazit směrem na Novou louku, kde ředíme Budvara prostičkým Gambrinusem. Na Kristiánově začíná chumelit. Cesta na Čihadla se nepříjemně táhne do mírného kopce, ale dvě hodiny po poledni jsme již Na Knajpě – zimní kiosek se skromným pohoštěním.
Náš dnešní cíl – bivak na druhé nejvyšší hoře českých Jizerek – Jizeře – je asi 45 minut chůze odtud, takže máme dobrý čas. V nabídce jsou Svijany 11°, což znamená podporu našeho regionu, poté přehazujeme výhybku a pouštíme se do akční nabídky čaj-rum-bum. Při třetí rundě začínáme řešit naléhavé vnitropolitické problémy v Ugandě a tuším že pátou rundu už nám nechce šéfík nalít, protože vykládá něco o tom, že chce dnes taky domů. Cestou vzhůru do pralesa Jizery nás doprovází veselá nálada a přicházející tma nám vůbec nevadí. Stan stavíme přímo pod vrcholovým skaliskem ve výšce 1100 m. Vítr zde fouká, ale nám je fajn.
Ráno nás vítá krásné sluníčko. Tohle je za odměnu. Na rozdíl od minulých výletů dnes máme sněžnice a využíváme je při sestupu z Jizery na Smědavu. Bohužel je zde ještě zavřeno a tak pokračujeme na Předěl a dále na Paličník. Tady si vychutnáváme krásného počasí, to jsou panoramata… Z Paličníku jdeme údolím Hájeného potoka, který ústí z lesa přímo před Bártlovkou, kde končíme tento příjemný víkend.