Prodloužený sváteční červencový víkend jsme měli dlouho dopředu zabookovaný buď na Tatry nebo Alpy. Rozhodla za nás dost jednoznačně předpověď počasí, ve třech lidech (já, Zuzka a Robur) míříme do Švýcarka do Saastalu (východní brácha Mattertalu).
Sobota 2. 7. 2011 – Weissmieshütte
Dopoledne přijíždíme do Saas Grundu (1560m), obloha jasná, ale poměrně chladno (14°C). Náš dnešní cíl je Weissmieshütte (2750m). Pěšky s bágly to představuje zhruba tříhodinovou procházku. Tuto zahřívací variantu volím já se Zuzkou. Robur, jelikož bere antibiotika a navíc odřídil celou cestu z Čech, se rozhoduje pro lanovku na Kreuzboden (2400m, zpáteční jízdenka 25 CHF) a odtud 45minutovou tůru k chatě.
Ale zatím máme poledne, den je dlouhý, sluníčko pálí a proto jdeme nasát švýcarskou atmosféru na terasu místní knajpičky. Milá obsluha nám ochotně detailně popisuje předmět našeho bádání – místní pivo Saas Bier. Času máme dost, poslední lanovka jede Roburovi v 16h a mě se Zuzkou stačí být u chaty v 21h. Na antibiotika se alkohol nesmí, ale Robur přesto dělá výjimku (která potvrzuje pravidlo). Postupně degustujeme klasický Pils, pšenici i velmi chutné zakouřené tmavé pivo. Zábava se rozjíždí a nám se v Alpách začíná tuze líbit 
Jeden geniální nápad okamžitě střídá další, ještě geniálnější…
Zhruba v půl čtvrté s hrůzou zjišťujeme přesný čas. V momentě utíkáme k autu, Robur se rychle balí a pospíchá na poslední lanovku. Naštěstí stíhá. Já se Zuzkou se můžeme sbalit v klidu, ale později se ukáže, že víc než klid zapůsobil na kvalitu balení chmelový nápoj. Stoupáme od lanovky kousek po asfaltové cestě, později již lesní pěšinou klikatící se strmým srázem. Moc pěkné jsou výhledy na celý Mischabel – Alalinhorn, Alphubel, Dom, Täschhorn, Nadelhorn… Po hodině stoupání procházíme malou osadou Triftalp (2100m), kde pastevci právě zahánějí domů krávy. Konečně se nám otevírá pohled na trojčata Weissmies, Lagginhorn a Fletschorn. Další necelou hodinu jdeme již po pastvinách, kde nám dělají společnost svišti, až na stanici lanovky Kreuzboden (2400m). Sem vyjel před dvěma hodinami Robur. Od Weissmieshütte (2750m) nás dělí ještě asi 50min chůze po dobré cestě (v zimě sjezdovka dle množství sněžných děl). Se zapadajícím sluncem jde teplota výrazně dolů.
V 20:30h dorážíme k chatě. Hned nad ní jsou dobrá místa pro stany, chatař je naprosto v pohodě a výslovně mu stanování vedle chaty nečiní problémy. Vítáme se s Roburem a dozvídáme se první zajímavosti vzniklé ne příliš zvládnutým balením dole ve vesnici. Robur nechal dole antibiotika (ostatně stejně by je nemohl brát na alkohol) a polovinu jídla. Já jsem dole zapomněl přibalit do batohu vzorně zpracovaný materiál o výstupu na Weissmies. V každém případě ničeho nelitujeme, kulturní vložka za to jistě stála. Jdeme spát, zítra nás čeká dlouhý den.
Neděle 3. 7. 2011 Weissmies
Vzhledem k tomu, že jsme minulou noc strávili jízdou v autě a noc před tím jsem absolvoval budování týmu v práci, tak s klidem ignorujeme všechny pravidla a vstáváme až v 6:30h, kdy už drtivá většina zbrklých turistů je dávno na cestě k vrcholu Weissmiesu. Bez spěchu snídáme a pomalinku vycházíme od stanu po cestě na horní stanici lanovky Hohsaas (3200m, 8:00h). Počasí je dobré, obloha vymetená, v noci bylo odhadem -7°C, potoky jsou zamrzlé.
Na Hohsaasu již funguje lanovka a pár lidí toužících po instantním zážitku se nechá vyvézt až sem (zpáteční jízdenka 39 CHF). Odtud je to dle informací na vrchol 3-4 hodiny ledovcové tůry. Nikam nepospícháme a vychutnáváme si famózní pohledy na kompletní hřeben Mischabel naproti přes údolí Saastal. Z Hohsaasu jdeme širokou cestou mírně dolů na ledovec Triftgletscher (5min), spolu s námi ještě pár alpinistů. Čeká nás přechod ledovce pod SZ stěnu Weissmiesu. Nasazujeme mačky a navazujeme se na lano, protože ledovcové masy jsou zde protkány četnými trhlinami. Cesta je vyšlapaná od našich předchůdců a není prostor na alternativní řešení. Vlevo je znatelná stopa po lavině v SZ stěně. Tůra začíná být zajímavá v momentě, kdy sráz nabírá na sklonu (místy max. 40°). Zhruba v polovině stěny (3600m) traverzujeme pár set metrů vpravo a procházíme kolem velkých seraků. Zajímavá a atraktivní pasáž s velkými trhlinami. Na konci traverzu překračujeme širokou trhlinu a prudkým výšvihem přímo stěnou se dostáváme na plató do 3700m. Další trochu únavný výšvih vede pod vrcholovou hlavu Weissmiesu do sedélka (3900m) a třetí na samotný vrchol.
V sedélku se Robur rozhoduje, že na vrchol nepůjde (přitom antibiotika nechal dole ) a počká na nás v kryté jamce, protože tu dost fičí. V závěrečném výšvihu vítr sílí a chvílemi je i docela zima. Po poledni konečně nemáme kam stoupat. Vychutnáváme si vrchol Weissmiesu (4023m) jako poslední lidé tento den. Výhledy jsou perfektní. Vítr a zima nám nedovolují zdržet se déle. Sestup do sedélka je rychlý, Robur trpělivě čeká a společně sbíháme přes strmější část k serakovišti. Zde je už tepleji a pozdní odpolední čas je znát i na kvalitě sněhu. Na trhliny si musíme dávat bedlivý pozor. Ke konci se sestup zdá být již zdlouhavý. Kolem 15. hodiny sundáváme na konci ledovce mačky a jdeme relaxovat na Hohsaas. Doplňujeme tekutiny a do těla se vrací energie. V pozdním odpoledni scházíme ke stanu (2750m) a vyhříváme se na sluníčku. Při večeři hodnotíme úspěšný výstup. Večer je teplejší než včera, ale stále v porovnání s minulými zkušenostmi z Alp chladný. Dnes se nám bude dobře spát s hlubokými zážitky.
Pondělí 4. 7. 2011 – Zermatt
Od rána je už opravdu letní teplota, ale mraky značí, že ideální výstupový den byl včera. Původně jsme chtěli zkusit ještě Laginhorn, ale měníme plány (prostě se nám nechce) a sestupujeme na Kreuzboden (2400m). Zkoušíme zde Walliser Bier a není to věru špatné pivo. Já s Roburem si půjčujeme koloběžku (15 CHF) na které jedeme až do Saas Grundu a Zuzka jede dolů lanovkou na Roborův lístek a bere nám batohy.
Autem se přemisťujeme do vedlejší doliny Mattertal, parkujeme v Täschi a vláčkem se jedeme povinně podívat na Matterhorn. Schneider Bier mi nejede. S Roburem a s Matterhornem v pozadí dáváme dýmku. Zpátky do Täsche jdeme pěšky a autem pokračujeme do údolí Rhóny. V jednom malém kempíku nocujeme (31 CHF, auto+stan+tři osoby).
Úterý 5. 7. 2011, středa 6. 7. 2011 – Leukerbad, Husova Kostnice
Prohlídka lázeňského městečka Leukerbad (1400m) v Bernských Alpách. Výlet na jezírko Mitjasee (1800m), koupačka v ledovcové vodě. Odjezd přes celé Švýcarsko k Bodamskému jezeru. Luxusní nocleh u Roburových známých v Kreuzingenu.
Na den přesně 496 let po upálení našeho Mistra Jana Husa uctíváme jeho památku u Husova kamene v Kostnici (údajné místo upálení) a návštěvou muzea v domě, kde byl Hus ubytován během Kostnického koncilu (vstup volný).
Moc pěkný prodloužený víkend, pro Zuzku první čtyřtisícovka a pro celou partu soustředění před výletem do Tádžikistánu. Povedlo se.