Strašnický Bar Vesna je mým oblíbeným místem pro občasné objevování nových rumů. Dvanáctileté Ultimatum, které by mělo být směsí až 12-ti letých rumů z Guayany, Trinidadu a Jamajky jsem tu měl celkem dvakrát a už nikdy více. První návštěvě předcházela důkladná pivní procházka, takže paměť zcela nesloužila. To se ukázalo jako zásadní, protože jsem si pak vzpomněl jen na to, že jsme měli Flor de Cana Centenario 12 z Nikaraguy a Ultimatum Infinitum 12 yo. Dále mi v hlavě zůstalo, že jeden rum byl dobrý a chci se k němu vrátit a druhý už rozhodně nikdy více!

Při další návštěvě Vesny jsem byl v lepší formě a zjistil jsem, že ten druhý, tzn. nepoužitelný, je právě Ultimatum 12. Barva světlější, podobná chcankám, nic hustého. Už vůně značí, že to bude štípat a půjde o nějakou chemii. Chuť na jazyku je pokračováním strašidelného zážitku, alkohol štípe moc, nic pěkného mi to nepřipomíná, jen šílenou chemii. Jsem si jistý, že tohoto vypít trochu víc, tak druhý den mě praskne hlava a hlavně bych to dost brzo vyklopil. Ono víc bych toho ani vypít nemohl, protože mi tohle vážně vůbec nechutná. Navíc pachuť v ústech přetrvává a až lok piva značky Medvěd mě z toho dostává. S pivem Medvěd moc společného nemá, jedná se o pivo s výrazným ovocným nádechem (něco jako Bernard Švestka), ale po Ultimatu to je balzám na mé chuťové buňky.

Zlatá Havana Club 7, o Centenario 7 ani nemluvě. Důvod, proč tu chybí moje originální fotografie flašky je po uvedených řádcích zřejmý.

0%